Shadows of the Damned – Sudo 51? Spíš Sudo 10,5 cm!

Díky naprostému vynechání marketingu na západ ale i na východ od jedné neznámé díry nesoucí název Japonsko, jsou prodané kusy této podivné hříčky v počtech na desetitisíce. Uvážíme-li, že se zde najednou sešli duchovní otcové Killer 7 (Sudo 51… heh, co si tím číslem, které je jeho příjmení, asi kompenzuje…?), Resident Evil + Devil May Cry, a hudebního doprovodu Silent Hillu (Akira Yamaoka), mohla by být veliká škoda, že nás jejich společný výtvor míjí. Nebo ne?

Trailer

Tak hned z kraje – hra je děsně divná. Alespoň zprvu. Všem muselo být jasné, že se nebude dobře prodávat a to právě kvůli své odlišnosti, přesto nechápu naprosté selhání marketingu, který na hru nevydal pomalu jedinou reklamu. Kdyžtak mě opravte, ale myslel jsem, že aby mělo smysl hry vytvářet, musí se prodávat, aby tvůrci neumřeli hlady nebo alespoň nemuseli na podporu. Nebo už zvítězil korejský komunismus? Je vše majetkem všech? Peníze přestaly platit? Ne, vážně, byl jsem týden nemocný, stalo se během toho něco, o čem nevím?

MindGame - bohové musejí být šílení...

Před asi šesti lety jsem si pořídil anime, na které mě nalákalo velmi povedené AMV. To bylo krásně veselé, barevné, rozverné a trhlé. Včera jsem ho konečně shlédl. A anime vlastně BYLO veselé, barevné, rozverné a trhlé... ale zároveň bylo pokleslé, depresivní, podivné a protikladné. U všech svatých, vždyť já vůbec, ale vůbec nevím, co napsat, protože anime MindGame je naprosto mimo popis, jsem z něj tak zmatený, že se ani nedovedu vyznat ve vlastních pocitech ze shlédnutí. Můj život už nikdy nebude jako dřív.

Silent Hill 5 - proč je fanoušky nenáviděn

Přetekla, již přetekla míra mé tolerance, rudé víno rozlévá se přes okraj číše, kde žádný ret není by okusil tekutinu, barví, ach barví lněnou látku do ruda.

Vážně, už toho mám dost. Nechápu, jak se může pořád někdo ptát, proč je podle fanoušků Silent Hill: Homecoming sh*t, když to přece mělo super atmosféru. A pak z tazatelů vypadne, že pátý díl je první, který hráli. Debata nikdy nebyla o tom (nebo přinejmenším nikdy neměla být) zda atmosféra hry byla či nebyla hutná, děsivá, vtahující. Ona totiž byla. Jak jsem se již zmiňoval v článku Numen Inest, pátý díl není řemeslně špatný, ale není to Silent Hill. Takže chcete odpověď, proč je Homecoming (dále jen SH:V) tak nenáviděný pravověrnými fanoušky?

Hobo with a shotgun – Sekačka od Mountfieldu je sice fajn, leč brokovnice je lepší

Scéna Grindhousu se poslední dobou dostává víc a víc do podvědomí prostých lidí, a snad je to i dobře. Např.: film Machette byl naprosto skvělý, a Hobo si nemohl vybrat lepší dobu na svůj debut.

Hobo with a Shotgun (Tulák/Bezdomovec s brokovnicí) vznikl původně jako amatérský trailer na neexistující film v rámci soutěže na Grindhouse festivalu a těšil se velké pozornosti i oblibě. Všem je jasné, že sledovat bezdomovce, jak s brokovnicí „odstraňuje“ zlo z lidí a pronáší u toho děsně drsňácké hlášky, je obrovská sranda v traileru, který má jen pár minut, dá se však tato „myšlenka“ přenést na celovečerní film? (určitě shlédněte trailer!!!!)

Split / Second

Sledoval jsem hru od samého počátku oznámení vývoje, vkládal jsem do ní velké, leč dle mého soudu nepřehnané naděje a konejšil se tím, že Disney přece nedělá nutně špatné hry pokud jde o závody, viz. Pure. Jako malé děcko jsem vášnivě toužil po hře, kde bych mohl demolovat všechno a jezdil u toho strašně rychle, žel stará NES (Nintendo Entertainment System) nebyla takového kousku schopna, takže si asi dovedete představit, jak se děstká dušička ve mně rozechvěla, když mi slibovali zběsilé, rychlé závody, kde všechno bouchá. Hra je plná pastí, které hráč nebo protihráči sesílají na druhé a není nic divného když s auty vjedete na letiště, kde mezi závodníky přistává havarující letadlo, padá celý mrakodrap někomu na hlavu, do přístavu najede loď a vytvoří novou cestu, nebo se s Vámi rovnou utrhne most. Ano, má dušička brečela štěstím. Ale popořadě...

Po spuštění hry jsem si mohl mírně oddychnout, autoři se evidentně moc snažili a výsledky jejich práce jsou uspokojivé. Graficky se hra neřadí mezi špičky, možná ani mezi průměry, ale je rychlá, plynulá a všechen ten běs a exploze zobrazuje dobře. Škoda jen těch rozpitých textur.

Hudebně je hra… znovu použiji to slovo, uspokojivá. Ne, herní OST (soundtrack) neobsahuje skladby reálných kapel a ne, není tak zajímavý, aby si ho člověk musel koupit a poslouchat ho při jízdě v reálném autě (ono kdo ví, třeba by vám z toho v hlavě přeskočilo a z ulic Prahy by se začal valit dým hořících aut – takže vždy pamatujte: v reálu NENÍ ani Respawn, ani Restart). Přesto je hudba zajímavá, vcelku dobře podkresluje zběsilé tempo a celá je zabalená do témat ala James Bond… žel jednotlivé skladby jsou si dost podobné a určit, zda náhodou neposloucháte jeden song už popáté v řadě, je pro nepozorného hráče nemožný úkol. 

Takže pokud se našel někdo, kdo by si hru koupil kvůli neskutečně krásné grafice nebo jedinečnému soundtracku, tak prohloupil. Ovšem co ten, který se chce vyblbnout jako malý kluk?

Ach ano, hra je super. Celá se tváří jako reality show z blízké budoucnosti (už si nepamatuji detaily, které jsou zbytečné, hlavní je všechno zničit! Grrrr vrrr!!) a autoři z tohoto ždímají, kolik jen jde, představují hned několik herních režimů – klasický závod, časovka, ale i souboj s helikoptérou, předjíždění kamiónů, kterým z přívěsu padají výbušné sudy… a každý režim dojde časem nějaké drobné a příjemné změny. Ovládání auta je klasicky arkádové a platí obecné pravidlo – berte si do auta cihlu, aby bylo čím držet plyn na podlaze po celou dobu jízdy. Čím zběsilejší jízda (míjení explozí, skoky, drifty), tím více se Vám nabíjí ukazatel, ze kterého pak na označených místech čerpáte a aktivujete pasti, exploze… prosté a účinné. Oprašte si hlášky Duke Nukema, abyste měli jak okomentovat situace, kdy protivníkovy posadíte na hlavu radarovou věž, nebo vyčistíte trať vykolejeným vlakem – Rest in Pieces.

Jediným neduhem je obtížnost. Hra je trochu nevyvážená. Zpočátku příliš lehká, pak je akorát pro zkušeného hráče, až vystoupá do výšin Olympu, kdy není možné zajet závod jinak, než na prvním nebo poslední místě, ó Die! Buď jedete bez chyby, nebo se opřete o mantinel a můžete restartovat, nebo se modlit, aby chybu udělalo i CPU a to nebývá moc často. Proto nehrajte hru před dětmi, je dost pravděpodobné, že Vám z úst uteče pár sprostých slov.

Hra je, jak jinak, než uspokojující 8/10. Pro ne-destruktivní-závodníky 6/10.

trailer

Luhter - Luther, vierte Butter

V rámci příprav na zkoušku z dějin dogmatu jsem nutně musel narazit na postavu Martina Luthera. Abych si své nabyté znalosti utvrdil, rozhodl jsem se shlédnout historický film od Luteránů s výmluvným jménem Luther. Asi to byla chyba. Jsem těžce zmatený a nejsem si jistý, co jsem se doopravdy naučil a o čem se mě snažil přesvědčit film. Ale pěkně popořadě.

Několik okolností, které film odsoudily k záhubě: je americký, s podporou Luteránů, a je historický. Tedy – scénář a scény jsou pro pléb, postava Luthera idealizovaná a bude historicky nepřesná. Teď jsem si vzal vítr z plachet, protože přesně takový film je.

Screamers – Skynet, co cituje Shakespeara?!

Jako každý z Vás, i já mám mnoho sociálních rolí. Jsem muž, syn, bratr, zaměstnanec, manžel, blb… také patřím ke generaci hráčů, jež byla odkojena hrami typu Fallout 2, C&C: Red Alert (slovník mi radí Red Albert :) ), a filmy jako Mad Max 2, Terminátor 2… téma přežití „apokalypsy“ (většinou jaderné) se stalo něčím, s čím naše dětské duše v budoucnosti počítaly – vliv těchto počinů byl tak velký, že si vytvořil i vlastní žánr – post-apo. Moji vrstevníci se tak báli letadel, jelikož v každém viděli jaderný bombardér, zatímco si jiní stavěli pirátská doupata z klacíků, my hledali druho-válečné kryty a prolézali sklepy, abychom našli ten nejvhodnější, kam se utečeme schovat, až bomby udeří… a jejich vliv se neomezoval jen na dětství – jeden soukmenovec ráno před maturitou nemohl dospat, tak si zapl PC a pokračoval v rozehrané kampani C&C… hned, jak dohrál misi se podíval na hodinky a zjistil, že svou maturitu propásl. V září opakoval a šťastně odmaturoval. 

Když jsem zcela náhodou před odjezdem od rodičů zahlédl v jejich TV film Screamers, pocítil jsem silně post-apo atmosféru, a rozpomněl se na dětství. Rozhodl jsem se film si opatřit a shlédnout.

Den matek... a šroubků

Je Den matek, a ač svou matku miluji, nemohu se zbavit rozpaků z dnešního svátku, které výtečně popsal můj oblíbený autor Robert Fulghum. Zde je text ze stránek http://fulghum.wz.cz/.

Mateřství

Můj syn je mámou. Je dospělý, ženatý, má jedno dítě. On a jeho žena pracují oba na plný úvazek a věří v rovnoprávnost a stejný díl odpovědnosti v duchu nového rodičovství. Syn své dceři poctivě odvádí svůj díl a tráví s ní stejně času jako jeho žena. Já mu říkám "máma", protože on dělá všechno, co kdysi dělaly většinou mámy. Můj syn krmí, koupe a obléká, chová, akceptuje, dovoluje, povzbuzuje, chrání, konejší a vroucně miluje to dítě ve svém náručí a ve svém srdci. Já ho za to obdivuju.

Deset důvodů, proč...

Deset důvodů, proč mají někteří jedinci raději psy než jiné lidi:

1. Pes Vám nikdy nevynadá, když přijdete domů pozdě, opilý nebo si pozdě domu přivedete neohlášenou návštěvu.
2. Nikdy Vás neopustí kvůli někomu jinému, i kdyby to měl být „silnější vůdce smečky“. Nehledá svůj prospěch.
3. Vždy Vás bude milovat více než svůj vlastní život, ať vypadáte jakkoli, nehledí ani na společenskou kastu nebo vzdělání.
4. Nikdy se s Vámi nepohádá.
5. Nadevše si cení Vaší pozornosti a úsměvu.
6. Říká se, že si rodinu nevybíráme, ale psa ano. Přestože si Vás Váš pes nevybral, nikdy si nebude stěžovat.
7. Je vděčný za každé pohlazení.
8. Vždy bude chtít spát s Vámi a tulit se.
9. Psi jsou huňatější než lidé.
10. Neskonale Vám důvěřuje.

Yakuza 3 - ダイ!

Máme to ale smůlu, že žijeme na starém kontinentě. V Japonsku se očekává (možná už vyšla) vydání pátého dílu Yakuzy, u nás před nedávnem vyšla čtyrka (s ročním zpozděním oproti rýžožroutům), a je to +- rok, co u nás vyšla Yakuza 3. 

Historie této série je téma na samostatný článek, spokojme se s tím, že začíná  na stařičké konzoli od Segy, že je hra Segou vyvíjená a vždy se těšila velké přízni hráčů i kritiků. Kdyby jste tenkrát řekli, že za 20 let bude Sega vyvíjet hry pro Nintendo (tenkrát největší rivalové – Mario vs Sonic), asi by Vás moc vážně nebrali, ale dnes? Tomu se říká pravá síla Nintenda (pozn.: Nintendo Power byl známý herní časopis vydávaný za oceánem. Zatímco  děcka v Americe hráli hry a dokonce o nich měli časopisy, nám tu červení dovolili tak tahat kačera, ale pozor! Kdo netahá s námi, tahá za kapitalistu!). 

Řekněme si to hned z kraje – Yakuza 3 je japonská hra, a to se vším všudy. Člověk, který má již nějakou zkušenost s japonskou kulturou , anime… ví, o čem mluvím. Vše je až idealistické, zaměřené na vnitřní život jedinců s trochu jinými hodnotami, než na které jsme zvyklí. Pro někoho osvěžující, pro jiné matoucí. Jak to vypadá v praxi? Padoucha napravíte tím, že jej pořádně zbušíte, až tehdy, když pozná Vaši sílu je schopen poznat i sílu vašich slov a hodnot, pročež  za Vás klidně obětuje život… máme zde dokonce jeden příběh, který se nedávno doopravdy stal – po zemětřesení místní Yakuza dala velké finanční prostředky na opravu dálnice. Našinec by si pomyslel, že to dělají z části pro sebe, což s velkou pravděpodobností není pravda. 

Silent Hill 2 - objasnění děje, smrt hrou

Byly to dva podněty, které mě přivedly k fenoménu Silent Hill. Kdo mě znáte, víte, že jsem v tomto podivném městě našel něco jako domov. Těžce a hluboce jsem se zamiloval a po letech (a dalších dílech) přešla zamilovanost v pevnou lásku.

Prvním byl můj drahý přítel Radek Blaha, který mi s laskavostí sobě vlastní půjčil svou PC kopii hry Silent Hill 2 (svou první ochutnávku jsem pravda okusil při hraní demoverze prvního dílu, kterou jsem dostal jako bonus při koupi Metal Gear Solid), ze kterého jsem byl zcela paf, korunou pak byla webová stránka www.mujweb.cz/www/smrthrou autora ArcadeVelmistr, která podrobila děj hry kompletní a velmi náročné analýze.

Just Cause 2 – jaký pak copak!

„Teď zemřeš,“ smál se padouch, třímajíc v ruce detonátor k bombě. 
„Jo?“ otázal se Rico klidným hlasem, „a jak chceš zmáčknout tlačítko, když budeš mít zlámaný prsty?“ 

První Just Cause nebyl zlý, ale ani dobrý. Nabízel možnost hrát akční hru ve stylu filmu Desperado v naprosto otevřeném světě, nadsázkou přímo přetékal – nekonečná zásoba padáků, dokonalý střelec, filmová kamera při skocích autem… žel jízdní model nic moc, střelba s autoaimem a tímto jsme přišli o celou hratelnost. Jak si poradili nezávislí vývojáři z Avalanche pod záštitou Square Enix s jeho pokračováním? 

Všechna slova jsou zbytečná! Hra je skvělá! A to ve všech ohledech. První,co Vás praští přes nos je její vzhled – je to jedna z top 10 her s nejhezčí grafikou. Nevím, jak toho tvůrci dosáhli, hra je překrásně barevná s neomezeným dohledem a především z výšky je neskutečně nádherná. Rico Rogriguez (hlavní postava) prošel drobnou změnou image, takže již nepůsobí jako nasranější brácha Desperáda, ale jako akční hrdina z osmdesátých let. 

Touto érou, která byla slavná pro své přehnané akční filmy, se hra jisto jistě inspirovala, a dělá si srandu z ní, i sama ze sebe. Už samotný název je dost výstižný – Just Cause (prostě páchej) i když bych řekl, že ještě lepší by bylo Just Because (prostě proto). Proč jsi zničil tu základnu? Prostě proto. Proč jsi ukradl auto a skočil s ním z několika-kilometrový hory? Prostě proto!! Proč jsi přivázal toho chlapíka ke stíhačce, vzletl s ní a pak se katapultoval těsně před nárazem do radaru? PROSTĚ PROTO!! 

Makoto Nagano má Album! 友情と闘いの軌跡

Tak je to tady! 

Naganova "deska" 友情と闘いの軌跡

[Yujou To Tatakaino Kiseki] (Zázrak slávy a boje) je už venku! Tedy venku.... dá se stáhnout z iTunes, ačkoli datum vydání fyzického média je stanovet až na 11. května a to jen pro Ameriku - kdo by snad měl zájem, nechť si hlídá nabídku amazon.com (zde), jak se zdá, bude mít nejnižší cenu. Ovšem to poštovné...

Je také otázka, zda bude o co stát. Pravda, cena $3.96 je příjemná (cca 75 kč), ale... album obsahuje jen 4 zvukové stopy, z toho jsou jen dvě písně, zbylé dvě jsou jejich karaoke verze, a z těchto dvou jen jednu napsal a zazpíval sám Nagano-san. Ale co Vám brání si koupit jen tu jednu za $0.99 a stáhnout si ji? Poštovné se pak logicky neplatí.

Pes, vzor člověka

Asi jsem nenapravitelný moralista, ale nemohu si pomoci. Často přemýšlím, rád přemýšlím a zjišťuji, že bez myšlenky zírám jen při únavě. Zrovna tak se ve mně myšlenky rodí nejčastěji, když jsem konfrontován s něčím, co se mi nezdá, nelíbí apod., nejčastěji se špatným chováním druhého člověka. Zjistil jsem, že nejsem s to zatím zcela přesně popsat věci, které mi vadí – má to hodně společného s přístupem toho druhého, s tím, jak slova vyslovuje, ne, jaká volí. Jako lidé máme několik zvláštních vlastností, které jsou až proti-darwinovské – pomsta, slepá závist… 

Když jsem ve své snaze perfektně definovat špatné jednání, začnu hledat vzor toho dobrého, abych mohl porovnat rozdíly a je definovat. Včera jsem ve svých myšlenkách narazil na úžasný vzor dobrého chování… a tím je… chvíle napětí… famfáry… Pes. Ta čtyřnohá potvora, co jako malá čůrá, kde jen může. Jak jsem jen mohl dojít ke psovi? Ani nevím… v práci si často vyslechnu až dětské a malicherné problémy v nevyzrálých vztazích svých kolegů… 

Jen si to vemte, takový pes ví naprosto přesně, co je v životě důležité a z čeho se má radovat. Je skromný, nepotřebuje nějaké zvláštnosti, jen chce být se svými lidmi, chce, aby se smáli, aby jim bylo dobře, chce si s nimi hrát, mazlit a chce je chránit. To by měl chtít každá člen rodiny pro „své lidi“. 

Dragon Age II. - počty jsou sestupné

První Dragon Age přišel jako blesk z čistého nebe. Do období RPG sucha (poslední pořádné byl Zaklínač) přišlo něco obrovského, epického, s vydařeným vyprávěním, zajímavým světem a předně na dnešní poměry s velmi propracovaným rozvojem hlavní postavy i světa v závislosti na rozhodování hlavní postavy, vztahů postav ve skupince (i romantických vztahů) a s poměrně velkou svobodu v rozhodování morálně nejasných situací. Nemluvě o vydařeném vytváření postavy (pěkný editor + šest různých počátečních příběhů podle toho, za jakou rasu a povolání hrajete).
   
Nebudu to zdržovat – druhý díl je nenaplněním očekávání, která jsme jako hráči prvního dílu, do tohoto vkládali. Nejedná se o špatnou hru, jen má dost pomalý rozjezd a snad ve všech ohledech, které mne napadají, zaostává za svým předchůdcem. Nepřeskakuje nastavenou laťku, ale i tak skáče nad průměr. 

Obecně je hra menší a takřka neepická. Zatímco v jedničce (a srovnávání s prvním dílem se nezbavíme) hráč cestoval po celé říši, zde je jen v jednom městě (!), což vede k opakování prostředí; zatímco v jedničce řešil vztahy několika velkých denominací a mohl se zasloužit i o jejich vymazání a v konečném důsledku na něm ležela existence světa tak, jak jej známe, v pokračování se vše motá „jen“ kolem jediného morálního tématu, a to je vztah Templářů a Mágů. Jsou to sice kvalitní kulisy, ze kterých autoři čerpají vše, co jen mohou, ale jsou o mnoho menší než ty z prvního dílu. Kdo se těšil na výpravu ala Pán Prstenů, nechť si nechá zajít chuť, zde se řeší vážné (a i trochu nudné) drama. 

Red Dead Redemption

Je to už hodně dlouho, co jsem Red Dead dohrál. Sakra dlouho. Přesto ve mě odkaz Johna Marstna žije dodnes. A jsem si jist, že se mě již nikdy zcela nepustí. Vítejte na divokém západě, parťáci. Na divokém západě, který už přestává být tak divokým. Ano, stále je to tu o život, stále jsou tu zcela odlehlé pustiny, ranče a městečka, nebezpeční bandité, lovci odměn, prostě všechno to, co znáte z filmů... ovšem nic naplat, pokrok nezastavíte a tak na západ se pomalu dostávají výdobytky moderní doby jako je automobil, vysoká politika, zkrátka doba, kdy klasičtí kovbojové začínají postrádat smyslu existence. A zde jste vy, klasický kovboj, John Marston, ex-bandita, který se vládě upsal ke spolupráci, aby tím vykoupil svou rodinu, jíž mu právě tato vláda "unesla" a nenavrátí, dokud nepochytá/nezabije všechny členy gangu, ve kterém kdysi byl. Geniální kulisy pro skvělý příběh – pocit vydědění, nepřijetí a zbytečnosti je zde velmi přítomný… jako by Vám vzali něco, co je Vaše, pak to vrátili, ale již ne takové, jaké to bylo dřív. John chce definitivně pověsit banditskou pušku na hřebík, to ale bude muset nějakou dobu počkat, chce-li získat zpět svou rodinu a ranč, na kterém by se rád živil tvrdě, ale poctivě. A že je to nezvyklá rodina - žena ex-prostitutka s hooodně drsnými manýry a téměř dospělý syn, který svému otci nemůže odpustit minulost a s tím spjaté zanedbávání. 

Numen Inest

Numen inest.

Zcela určitě nejsem první a naprosto jistě nenabízím nejpodrobnější zaostření na fenomén zvaný Silent Hill (dále jen SH). Zmíněné nedostatky jsou způsobeny následujícím:
a) motivací k sepsání tohoto článku je předně nuda a potřeba vyplnění času, až poté je to (pravda obrovské) okouzlení universem SH.
b) Svět SH je naprosto rozsáhlý a bez nadsázky by se na každý díl dala napsat seminární práce… ba možná i doktorská.

Berte proto tento text jako souhrn toho, co zůstane hráčovi v hlavě po návštěvě jen navenek mlčícího městečka SH. Rovněž se nebudu zabývat komixy naroubované na SH, jelikož jsou všechny do jednoho (z hlediska universa SH) strašné sračky… ono i z jiných hledisek se nejedná ani o průměrné dílo; a dílem Silent Hill: Origins, který se plánuji zahrát, ale až v době, kdy bude stát 300,-. Dnešních 500 mi přijde trochu moc, vzhledem ke kvalitám hry a tvůrcům, kteří za ní stojí.

Jsme u toho

Jsme u toho. Možná že to skutečně existuje, tak, jak o tom mluvily legendy a proroctví, to by bylo naprosto fascinující. Kdyby to tu bylo, tady, kde jsme, mělo by to nepopsatelné důsledky. Pokud by se to správně využilo; a já věřím, že s naším (dost možná i ne úplným) úsilím bychom to využili správně; mohlo by to vyřešit drtivou většinu lidských pádů a strastí. S tím by bylo vše jiné, a pokud zapojím i trochu fantazie a bude-li při nás stát štěstí, to by mohlo změnit celý svět natolik, že by se zeměkoule stala zeměkrychlí.

Je nesporné, že jsme u toho, máme z toho radost.

První nesnáze, už tak brzy, přesto doufáme, že je dokážeme vyřešit. Nikdo nepochybuje, že jsme u toho, neboť je to nad slunce jasné, možná bych i mohl říci, je to nad slunce jasné. Že to nechápete? Je to v přízvuku, to a to se liší v přízvuku, přece. Ale na tom pramálo sejde, vždyť víme, o čem mluvíme. Ale zpět k problému-

Přestože jsme si jisti přibližnou pozicí, nedokážeme říci, kde přesně se nachází. Rozdělili jsme se na dva tábory, z čehož jeden chce kutat do země a hledat v šachtách, zatímco jiní smýšlejí po prohledávání lesů. Na štěstí je nás dostatek, proto dnes na Radě navrhnu, abychom se rozdělili do dvou spolupracujících skupin.

UFO v Rusku

Jedná se o asi poslední dokumentovaný záznam o UFO, tentokrát přímo z Ruska. Video je dost šokující, ale možná se jedná o podvod, "v desáté sekunďě je tam vidět neco jako ruka!" jak komentuje video uživatel youtubu GX8RA

Dante

Konečná Stanice

Když člověk přestane chápat sám sebe. Když se vydá napospas všemu, co kdy odmítal... Že je správné vědět co odmítáme? Že jen hlupák by neznal dobré a zlé? Nesmysl! Moudra starců jsou míň než zrnko písku v moři, nikdo jejich zkušenost nectí. Že jsme každý jiný? Že každý má svou vlastní cestu? Nezapomínejme, že všichni jsme v prvé řadě lidmi! A to nás spojuje a rozděluje tak, jak to žádná síla, co existuje, nedokáže.

Starý rybář
třímající meč spravedlnosti,
vítězství na dosah,
kvocient plnosti,
marná věčnost.

Proč láska je v pátém kvadrantu racionality,
a stařec a pes, není rozdíl v chápání bolesti,
přec neshodnem se na chápání pravdy.

Tma vkrádá se oknem do domu.
Tam muž žil, zemřel.
Až vysvitne vzpomínka hromu,
náš čas nadešel.
...VYSTUPUJTE, KONEČNÁ...
A kolik vás stálo žít a nechat žít?
Kolik vás stálo přehlížení svých nejbližších?
A stařec a pes, není rozdíl v chápání bolesti,
přec neshodnem se na chápání pravdy.
PROSÍME VYSTUPUJTE, KONEČNÁ STANICE...
Mlč osude, zde nemáš hlas ke kárání,
mlč ozvěno niterného kamene,
mlč, jen mlč bez přestání.
PROSÍME VYSTUPUJTE, KONEČNÁ STANICE...
Bych nemusel domů, najdu staré hrnky,
hřebíky pobiju milosrdenství pokoje,
utekl a chytli ho,
stál a chytli ho.
Vystoupil na konečné.

Morgan, Kapitán Morgan

Hudba k dokreslení atmosféry: Drunken Sailor
"Máš v sobě Kapitána?" Nerad bych, aby se mě na toto ptali policisté po tom, co jsem nadýchal do balónku něco málo k promile obsahu alkoholu v krvi. Taky by mě zajímalo, jestli nebyl herec Morgan Freeman pojmenován právě po této lihovině, což se asi nikdy nedozvím. Holt jsou na světě mnohé záhady (UFO, Kruhy v obilí, proč je Madona stále oblíbená...) a tato bude další v pořadí.

Byl silvestr a já se rozhodl, že si koupím něco trochu zajímavějšího a padl mi do oka právě pravý Jamajský rum Captain Morgan. Především díky vlezlé reklamě, ale v neposlední řadě i díky kladným ohlasům konzumentů a cenové akci na tento produkt v obchodě, ve kterém jsem na něj zíral mnouc si vous a přemýšleje nad výše zmíněnými záhadami, až jsem nakonec po lahvi sáhl, a musím říct, že jsem posléze nelitoval.

~ mám v sobě trochu moc kapitána ~

Jedná se o skutečně dobrý rum za celkem rozumnou cenu. Chuť je typicky rumová, ovšem zapomeňte na český tuzemák (který se s chutí rumu pere obstojně, ale vyhrát nemůže), Morgan je prostě o třídu lepší, na jazyku trochu drsně šimrá, po polknutí se ozve trochu sladký ocásek, který vyroste v chuť vanilky a ještě nějakých nespecifikovatelných bylin. Opravdový Kapitán mezi rumy.

Pro zájemce, ZDE je seznam asi 60 drinků, které je možné z Morgana vytřískat. Pro toho, kdo nemá rád rum, ale chce ochutnat Morgana, doporučuji namíchat s jablečným džusem (poměr podle potřeby).

P.S. Víte, že Rum je jedním z mála, možná snad i jediným alkoholem, pro který neexistuje přesný postup výroby? Proto přišla EU a udělala pořádek, a z naší Radosti Učňovské Mládeže se stal tuzemák. Já osobně jsem byl pro název Rumcajz.

Captain Dante

Dialog pro jednoho

Napadlo  mě, že bych čas od času zveřejňoval svoje prvotiny. Tohle je jedna z nich:


Zvláštní noc se nade mnou snáší,

jako těžké okovy,
Lituji těch, kdo střechu nad hlavou nemají
a tak se nemohou skrýt.
Venku je snad chladno, nevím, mě však je horko. Sliby jsou plané a slova jako vzduch, nic jiného v tom není; ten, který má moc to změnit tu už není.
Je svátek, tak čemu se divit, spát je marné, pít ničemné, jen ta prázdnota zevnitř vás sleduje svýma dychtivýma a ledovýma očima, krok stranou by mohl být osudný. Ale proč se bát; či koho. Zleva ani zprava, nic tu není,
jen luční kvítí
kvete tu a všude je ho nadbytek. Jak něco tak častého a obyčejného může být považováno za krásné? Proč opěvovat to, snad každý ji má, každý ji zná; ona mluví, přímo na něj, sladce voní (jako každá), však nepodrží, nepohladí
je sémě hadí
Plakat? Není důvod. A je-li snad, popřu jej. Já, kdo žil sám, však zemřít v samotě se bojím.
Je hluboká noc, je pozdě v ní. Ale nač pozdě, ptám se já,
nač pozdě, nač nač nač!
Každá věc svůj čas má, neboj se snad, že bys jí nedostal, však truchlíš, že teď není.
Budiž, tak ať. Ale přijít mohla, ukázat zájem a strach. Že zmatená je, nedbám, to jedno je mi spolu s dalšími zbytečnostmi.
Lžeš a víš to – já cítím s tebou, rozumím tvé bolesti. Asi ne každý to pochopení má...
K čemu je mi tvá soustrast, když tvé já jsem já, co dalšího zbytečného (jako luční kvítí) má ještě rozveselit tu tmu, duši mou, abych radoval se jak David u schrány? Nebo jako žena neplodný budu?
Už dost jsi toho namluvil, teď poslouchej. Spi. To jediné ti zbývá...
Toho jediného se bojím, to jediné nechci...
...to jediné je tvá zbraň...
...ostřím proti mně obrácená...
Zbabělče. Jedno ti však uznat musím: síly v tvé tvrdohlavosti je mnoho.
Nemluv jako stařec, tolik moudra v tobě není.
Proč bouříš se proti mně?
Ta, proti níž bouře povstala tu není...
...a ty ji nezadržíš.
Ne, Pane.
Odpouštěj a bude ti odpuštěno. Je mnoho věcí, které ti musejí být odpuštěny.
Já vím, Pane.
Teď spi.
Ano, Pane.
Můj synu...

Makoto Nagano vydá v roce 2011 album

Zní to naprosto neuvěřitelně, ale je to tak. A přiznejme si, vážně nás to tak překvapuje? V Japonsku je přeci možné naprosto všechno, tak proč by nemohl rybář, co se proslavil tím, že má sílu a velký cit pro rovnováhu a pohyb celkově, nazpívat album? Jestli to byl dobrý nápad posuďte sami:

Já osobně jsem doufal v to, že natočí nějaký akční film, nejlépe s ninja tématikou, zatím mám však smůlu. Jasně, pořád není všem dnům konec, takže Nagano Makoto, prosím pěkně, natočte film o ninjech a o tom, jak jim nakopete sedací tuky! 誠長野県は、教えて祈って、映画を作る!!!
ダ  さ ン  よ テ  う     な     ら

Pro ty politování hodný negramoty, kteří nevíte kdo je Nagano Makoto, tak tady je video z běhu, který z něj udělal nejznámějšího rybáře na světě (soutěž Sasuke, v Americe známá jako Ninja Warrior, u nás na Primě COOL jako Ninja Faktor). Teda krom apoštolů. Vzhledem k faktu, že na českém webu o něm není snad žádné pořádné info, uvažuji nad tím, že bych vytvořil jeho fan-klub. Vím, že na netu jeden nebo dva jsou, ale ty jsou otřesné a bez hlavy a paty.

Krásné holeny. Proč v nich neběhá i v Ninja Faktoru?

Enslaved: Odyssey to the West (Xbox360)

Post-apokalyptický žánr mne vždycky lákal svou syrovostí, marností, kdy se v přeživších jedincích projevuje sobeckost a snaha zachovat svůj život za jakoukoli cenu, tato morální pokřivenost jakoby se odrážela i ve spálených troskách měst, zpustošené přírodě... náhle není důležité to, co je na nás, ale co je v nás. A právě v post-apo se toto zviditelňuje na nejvyšší možnou míru. Je to tak drsný a prostý svět, že by svedl i vyvolené, pokud by to bylo možné.

Když jsem se doslechl o tom, že by v Enslaved měl být post-apo svět v zelené barvě přírody, byl jsem trochu znepokojený a při pohledu na design postav se ze mě vytrácela jakákoli naděje. Nic nepomohl ani fakt, že na hře spolupracoval spisovatel Alex Garland. Přesto jsem po hře nakonec sáhl... a vyplatilo se?

Abych to vzal postupně - děj je zpočátku zasazen do New Yorku, svět, jaký lidé vytvořili, je v troskách, lidstvo ohroženým druhem, který je loven obřími roboty... ale funguje to? Ano! Svět je navržený naprosto perfektně, nevěřil jsem, že to jde, ale kovové a betonové obří trosky obrostlé trávou, zchátralé napůl fungující mechanické zázraky, co chvíli vidíte zašlou slávu kdysi nejznámějšího města na světě, vše na Vás dýchá atmosférou, takový pohled se jen tak nikde nevidí. Na jednu stranu smutek z toho všeho, co pozbylo smyslu, ze ztracených životů a pozůstatky války, která pořád pokračuje... na stranu druhou krása zelenkavé přírody, slunného dne a zpěvu ptáčků...

Drambuie - bylinná Whiskey

No řekněte sami:
Neříká sama láhev o to
abyste ji vypili?

Nedávno jsem měl možnost ochutnat zajímavý likér na bázi whiskey - Drambuie. K téhle lahůdce se váže zajímavá historie:

"Když v r. 1746 prchal princ Charles Edward Stuart po neúspěšném pokusu o získání trůnu z Anglie zpět do Skotska, našel útočiště v domě kapitána Mackinnona na ostrově Skye. Jako výraz vděčnosti zanechal prý princ svému hostiteli recept na svůj oblíbený posilující nápoj, který mu připravoval jeho lékárník. Rodina Mackinnonů opatruje tuto tajnou recepturu dodnes a vyrábí podle ní věhlasný likér, jehož jméno Drambuie znamená ve staré gaelštině nápoj, který uspokojuje."
  
        - zdroj: http://www.skotska-whisky.cz/

Její chuť je z počátku typicky whisková (nutno říci, že i chutná "dražeji" než např.: Jameson nebo Tulla), ovšem po ní nastoupí bylinný ocas všech možných tajných přísad se sladkým tónem na jazyku, a hrdlem Vám projede příjemné, intenzivní a vytrvalé teplo, které se jemně sklouzne až do žaludku, kde je tato sametová harmonie zakončena.

Je velká škoda, že je u nás téměř k nesehnání, začeš může zřejmě její trochu vyšší cenová hladina pohybující se kolem 600,- ovšem kdo hledá, najde.

Pro zájemce ZDE je seznam receptů na drinky z Drambuie, jelikož pro svou sladkou chuť je na míchání ideální, přestože Vám mnoho labužníků řekne, že míchat tak vyvážený drink je skoro hřích (nicméně se to může hodit pro někoho, kdo nemá rád whiskey ale chce Drambuie ochutnat).

Tak toto je skutečná
tragédie!

P.S. Věděli jste, že podle zákonů EU musí whiskey zrát a být přechovávána v sudech po jiných alkoholických nápojích? Naproti tomu bourbon musí být v sudech zcela nových. Proto v poslední době bývají použité sudy po bourbonu využity právě pro skladování whiskey, čímž se vytlačují sudy po cherry, které se donedávna k tomuto účelu využívaly.

Dante

Skiltron - Kelti v Argentině

Nechci se nějak obouvat do hnusdby, kterou je možno slýchat na televizní stanici Ó**o, ale přiznejme si zcela otevřeně, skutečně kvalitní hudbu od opravdového muzikanta (který/á nezakládá svou popularitu na výstředním chování, přitažlivém zjevu a vyzývavých klipech) zde uslyšíte jen párkrát za den. Krom toho se nemohu zbavit dojmu, že se stanice zaměřuje jen na (malo)městské sub-žánry, které nejsou známy pro svou oduševnělost.

Ano, je to o tom, co kdo od hudby očekává. Komu stačí hezká prdelka a rify, které se lehce naučí a stejně tak i zapomenou, ten má Ó**o, kdo chce dobrého zpěváka s rozsahem Dia, zmáknuté instrumenty, keltské melodie a nevadí mu elektrické kytary, tak ať čte dál:

Vlastně jsem si tím trochu vzal vítr z plachet. V té větě je vlastně všechno, co je pro Skiltron charakteristické - úžasný hlas zpěváka Ala Dio, nástroje jako jsou dudy, housle, flétny... a hlavně rychlé, melodické tóny keltského typu, které se musí líbit každému. Při nejhorším nikoho neurazí.

S texty to už není tak žhavé, chlapci se snaží a sem tam vytvoří dobré dílo, ovšem nejsou všechny kapely jak hráči, tak i básníci. Na folk-pagan-metalové scéně patří asi mezi průměr, což není zlé, nedomnívám se ovšem, že by členové kapely měli (na rozdíl od Ensiferum a jim podobným) jakoukoli hlubší myšlenku, jež by nám chtěli předat.

Zkuste je sami

Eich D-man

Kari-gurashi no Arrietty

Právě jsem se dozvěděl, že Ghibli vydává nový film nesoucí jméno Kari-gurashi no Arrietty. Detaily si můžete přečíst na CSFD, co je ale asi méně známé: Hudbu tentokrát neskládají Japonci sami, ale Francouzska Cécile Corbel, soundtrack tedy zní trochu jinak než jak jsme z Miyazakiho filmů zvyklí, ale podle traileru sami posuďte, zda je to na závadu či ne. Film režíroval Hiromasa Yonebyasi, tedy stejný muž, který stojí i za Cestou do fantazie. Nad vším samozřejmě dohlížel sám Miyazaki.








Jistě, filmů o pidi-lidech tu byla již hromada, ale myslím, že ještě ne takto podaná a vzhledem k ohlasům si troufnu předpovídat, že ani tak kvalitně.
P.S. Pro ty z Vás, kteří neví kam se jménem Ghibli nebo Miyazaki, doporučuji se poohlédnout po filmech jako Cesta do Fantazie, Proncezna Mononoke (oba filmy byli promítány i na ČT), Můj soused Totoro atd. atd. Všechny filmy jsou jak kritikou, tak diváky vychvalovány do nebes.

Pilíř Víry - Omyl

Vím, že to není nijak skvělé psaní. Tento text jsem napsal při cestě autobusem z Prahy do Husince, neprošel ani pořádnou korekturou, ale třeba někomu pomůže nebo aspoň naštve:

Již mnoho toho bylo napsáno na téma Pilíře křesťanské víry, ale snad vždy se zapomíná na jeden z nejhlavnějších pilířů vůbec.

Aby se člověk mohl nazvat věřícím nebo praktikujícím křesťanem, musí být schopen naučit se žít s jedním pilířem, jedním základem, který pálil židy stejně, jako by měl trápit křesťanskou obec dnes. Tento pilíř bych nazval jediným slovem: Omyl.

Omyl. Lidstvo se svým omylem naučilo žít, je všude kolem, slyšíme jej často v dokumentech BBC, večerní zprávy nás seznamují s jeho důsledky, internet nám dokonce umožňuje v něm nejen setrvávat, hloubat v něm a nad ním diskutovat, ale především na něj zapomenout, zcela jej z hlavy vytěsnit, utlumit svědomí na nejmenší možnou míru; je silně zažitý.

Nejsem si přesně jistý jeho původem. Domnívám se, že je krmen z rukou hned několika nešvarů jakou jsou Pýcha, Hloupost, Slepota a Lenost a mnohé další. Všechny tyto nešvary jsou spolu spjaty a tím zlým využívány k tomu, aby se Člověk (lidstvo v celé své šíři) z omylu nevymanil.

S tímto omylem je lidská duše konfrontována dvojím způsobem. Buď ve zralosti, tedy v době, kdy jedinec uvěří, nebo od dětství, je-li vychováván ve víře. Ať tak, či tak, jedinec si žije svůj život, jak jen neumí, když v tom, jak znovuzrození říkáme, k nám přistoupí Bůh sám s milostí a říká: „Všichni se mýlí.“

Podle některých studií 96 procent vědců odmítá Boží existenci, všechna média v čele s internetem, školou a snad vším, co Vás jen napadne otevřeně odmítá Boha.