Makoto Nagano má Album! 友情と闘いの軌跡

Tak je to tady! 

Naganova "deska" 友情と闘いの軌跡

[Yujou To Tatakaino Kiseki] (Zázrak slávy a boje) je už venku! Tedy venku.... dá se stáhnout z iTunes, ačkoli datum vydání fyzického média je stanovet až na 11. května a to jen pro Ameriku - kdo by snad měl zájem, nechť si hlídá nabídku amazon.com (zde), jak se zdá, bude mít nejnižší cenu. Ovšem to poštovné...

Je také otázka, zda bude o co stát. Pravda, cena $3.96 je příjemná (cca 75 kč), ale... album obsahuje jen 4 zvukové stopy, z toho jsou jen dvě písně, zbylé dvě jsou jejich karaoke verze, a z těchto dvou jen jednu napsal a zazpíval sám Nagano-san. Ale co Vám brání si koupit jen tu jednu za $0.99 a stáhnout si ji? Poštovné se pak logicky neplatí.

Makoto Nagano vydá v roce 2011 album

Zní to naprosto neuvěřitelně, ale je to tak. A přiznejme si, vážně nás to tak překvapuje? V Japonsku je přeci možné naprosto všechno, tak proč by nemohl rybář, co se proslavil tím, že má sílu a velký cit pro rovnováhu a pohyb celkově, nazpívat album? Jestli to byl dobrý nápad posuďte sami:

Já osobně jsem doufal v to, že natočí nějaký akční film, nejlépe s ninja tématikou, zatím mám však smůlu. Jasně, pořád není všem dnům konec, takže Nagano Makoto, prosím pěkně, natočte film o ninjech a o tom, jak jim nakopete sedací tuky! 誠長野県は、教えて祈って、映画を作る!!!
ダ  さ ン  よ テ  う     な     ら

Pro ty politování hodný negramoty, kteří nevíte kdo je Nagano Makoto, tak tady je video z běhu, který z něj udělal nejznámějšího rybáře na světě (soutěž Sasuke, v Americe známá jako Ninja Warrior, u nás na Primě COOL jako Ninja Faktor). Teda krom apoštolů. Vzhledem k faktu, že na českém webu o něm není snad žádné pořádné info, uvažuji nad tím, že bych vytvořil jeho fan-klub. Vím, že na netu jeden nebo dva jsou, ale ty jsou otřesné a bez hlavy a paty.

Krásné holeny. Proč v nich neběhá i v Ninja Faktoru?

Skiltron - Kelti v Argentině

Nechci se nějak obouvat do hnusdby, kterou je možno slýchat na televizní stanici Ó**o, ale přiznejme si zcela otevřeně, skutečně kvalitní hudbu od opravdového muzikanta (který/á nezakládá svou popularitu na výstředním chování, přitažlivém zjevu a vyzývavých klipech) zde uslyšíte jen párkrát za den. Krom toho se nemohu zbavit dojmu, že se stanice zaměřuje jen na (malo)městské sub-žánry, které nejsou známy pro svou oduševnělost.

Ano, je to o tom, co kdo od hudby očekává. Komu stačí hezká prdelka a rify, které se lehce naučí a stejně tak i zapomenou, ten má Ó**o, kdo chce dobrého zpěváka s rozsahem Dia, zmáknuté instrumenty, keltské melodie a nevadí mu elektrické kytary, tak ať čte dál:

Vlastně jsem si tím trochu vzal vítr z plachet. V té větě je vlastně všechno, co je pro Skiltron charakteristické - úžasný hlas zpěváka Ala Dio, nástroje jako jsou dudy, housle, flétny... a hlavně rychlé, melodické tóny keltského typu, které se musí líbit každému. Při nejhorším nikoho neurazí.

S texty to už není tak žhavé, chlapci se snaží a sem tam vytvoří dobré dílo, ovšem nejsou všechny kapely jak hráči, tak i básníci. Na folk-pagan-metalové scéně patří asi mezi průměr, což není zlé, nedomnívám se ovšem, že by členové kapely měli (na rozdíl od Ensiferum a jim podobným) jakoukoli hlubší myšlenku, jež by nám chtěli předat.

Zkuste je sami

Eich D-man

Baranduin - Severské melodie po sto prvé a pokaždé jinak

Na hudební scéně se pohybuje a pokouší o existenci mnoho interpretů a, můžete mne napomínat, že se jedná především o věc vkusu a subjetkivity, ale buďme upřímní, jejich kvalita je srovnatelná se zaječí paštikou ponechanou na Sahaře od dob První války – Pokud ji hladolet na pokraji sil najde, má z ní radost, ale po zjištění stavu obsahu buď zemře smradem či na následky požití (pokud nevíte co mám na mysli, zajděte si někdy do nákupních center v Praze, projděte několik obchodů s módou a pochopíte; ono se stačí podívat na prodavačky/prodavače_tepláčky jak je toto prostředí ovlivňuje).

Kdo chce kvalitu, musí hledat; ostatně tak to platí v celé šíři lidského života – to co je zdarma a bez námahy většinou stojí za prd (viz. Denník Metr*, piva která se rozdávají na mítincích je nealko třetinka v rozehřátém plechu...).

Nedávno jsem při takovém hledání narazil na jednu zajímavou, neznámou kapelu, jež se zove Baranduin. Jedná se o ve Finsku velmi rozšířený žánr Folk/Metalového ražení. Pokud bych je měl k někomu přirovnat, pak jsou asi nejblíže Ensiferum (dále jen E). Sice nejsou tolik melodičtí jako E, spíše střídají drsné pasáže s melodickými, jsou však možná o něco více epičtí a jedná se snad o jedinou kapelu, která se E vyrovná v textech.

Možná jsem se trochu unáhlil, protože tak poetické básně plné smutku, strastí ale neutuchající a nezlomné naděje umí jedině Jari (bývalý leader Ensifera, nyní Wintersun) i jeho kompozice do těchto básní zapadá jako... nenapadá mě srovnání. Je to virtuóz :)

Jací tedy jsou?
Epičtí, ale drsnější než Bohemian Rhapsody. Lyričtí, ale ne tak hluboce jako Ensiferum. Melodičtí, nečekejte však melodie Sonaty Arcticy. Typicky finští, nikoli lesáci jako Korpiklaani ani bojovní Moonsorrow.

Pro zájemnce: doporučuji si poslechnout song The Wanderer Of Time, je to jedna z jejich nejlepších, myslím že i odpůrcům žánru se bude líbit. Tady je text písně. A Baranduin Web Site.

Dante, Warrior of Light