Pes, vzor člověka

Asi jsem nenapravitelný moralista, ale nemohu si pomoci. Často přemýšlím, rád přemýšlím a zjišťuji, že bez myšlenky zírám jen při únavě. Zrovna tak se ve mně myšlenky rodí nejčastěji, když jsem konfrontován s něčím, co se mi nezdá, nelíbí apod., nejčastěji se špatným chováním druhého člověka. Zjistil jsem, že nejsem s to zatím zcela přesně popsat věci, které mi vadí – má to hodně společného s přístupem toho druhého, s tím, jak slova vyslovuje, ne, jaká volí. Jako lidé máme několik zvláštních vlastností, které jsou až proti-darwinovské – pomsta, slepá závist… 

Když jsem ve své snaze perfektně definovat špatné jednání, začnu hledat vzor toho dobrého, abych mohl porovnat rozdíly a je definovat. Včera jsem ve svých myšlenkách narazil na úžasný vzor dobrého chování… a tím je… chvíle napětí… famfáry… Pes. Ta čtyřnohá potvora, co jako malá čůrá, kde jen může. Jak jsem jen mohl dojít ke psovi? Ani nevím… v práci si často vyslechnu až dětské a malicherné problémy v nevyzrálých vztazích svých kolegů… 

Jen si to vemte, takový pes ví naprosto přesně, co je v životě důležité a z čeho se má radovat. Je skromný, nepotřebuje nějaké zvláštnosti, jen chce být se svými lidmi, chce, aby se smáli, aby jim bylo dobře, chce si s nimi hrát, mazlit a chce je chránit. To by měl chtít každá člen rodiny pro „své lidi“. 

Neříkám, abychom se po tom, co se drahá polovička vrátí domů váleli po podlaze, mávali ocasem (ehm…) a třeba se u toho trochu i počůrli, ale ruku na srdce: kolikrát jdeme domů s tím, že se na toho druhého těšíme? Kolikrát si místo toho s sebou neseme své problémy z práce, necháváme projevovat naši únavu? Kolikrát jste cestou domů něco někomu koupili? Prostě jen tak, protože na něj myslíte?

V další věci nás psi předčí: jsme naučeni se o své právo a nároky s ostatními prát, v práci jsou lépe hodnocení ti, kteří jsou odolní vůči stresu a vůbec se glorifikuje soběstačnost a ostré lokty. Pes takový není. Ví, že láska je do jisté míry závislostí (kontra soběstačnost) a nijak se za to nestydí, a pokud se mu za to někdo chce smát, tak si z toho nic nedělá – předně proto, že lidské řeči nerozumí, jistě by si z toho hlavu nedělal i kdyby rozuměl. Stres většinou rád nemá a ne všichni psi jej snáší dobře – a nijak to nesráží jejich hodnotu. Stresové situace zaviněné předsudky, nedbalostí nebo prostě lidskou blbostí není dobré vyhledávat, ani si na ně zvykat. Pokud páníček pláče nebo je nesvůj, pes to vycítí, je smutný s ním a sedí s ním, i čumáčkem rýpne, dokud paníčkovi není zase dobře. Neuteče od něj, protože jsou potíže na obzoru a nehledá si někoho jiného, nedomáhá se práva na spokojený a klidný život naplněný štěstím (ví, že štěstí a klid často nejdou ruku v ruce), snaží se o nápravu tím, že se přizpůsobí. To mnoho lidí umí, ale nechce tak činit! 

Také dovede bezelstně přijímat. Ano, jsou ostražitá plemena i povahy, ovšem na rozdíl od lidí je zajímá jediná věc – zda Vám mohou věřit. Nezajímá je vaše společenské postavení, ani se netrápí Vaším zevnějškem, pachem, zlozvyky… je připraven přijmout kohokoli, kdo je „pevný v základech“. Ne, že bychom to dělali vždy záměrně, ale stane se nám, že někoho odmítneme bez opravdových důvodů. Ano, lidé někdy neumějí přijímat ty druhé… nebo naopak slepě přijímají všechny. Pes nedělá ani jedno. Pes zkrátka ví, že být šťastný znamená mít v hlavě věci srovnané a kde je to možné, mít v pořádku i vztahy s lidmi kolem nás (doplním, že se toto v lidském případě týká i kolemjdoucích), někdy nám to druzí znemožňují… ale to je na jiný článek. Zpět: psi se nemstí, nezávidí, milují naplno a žel i žárlit dovedou. Také někdy kradou, neposlouchají a dělají naschvály… no a co? Vždyť je to pes, pro boha, ne Ježíš Kristus :) 


Jistě, psi nežijí tak sociálním životem jako my, nemají starosti se školou a spolužáky, šéfem, projektem, nevěrou… přesto je jejich příklad pro nás hodnotný. Vždyť vážně tolik záleží na tom, co si myslí šéf nebo učitel? Není lepší být chudý a spravedlivý, než bohatý a parchant? I na to pes odpovídá: kolik bohatých psů jste potkali? 
(edit: neplatí boháč=parchant) 

Pes je jediný tvor na světě, který tě miluje víc než ty sám sebe."

              - Josh Billings

A pár infantilností na závěr:

Stejně ho mám rád/a. I když je to tak ošklivý štěně.