
Když jsem zcela náhodou před odjezdem od rodičů zahlédl v jejich TV film Screamers, pocítil jsem silně post-apo atmosféru, a rozpomněl se na dětství. Rozhodl jsem se film si opatřit a shlédnout.
Děj se odehrává na vzdálené umírající planetě, kde byl objeven a těžen vzácný prvek berinium. Časem se zjistilo, že při jeho těžbě se uvolňuje velké množství radiace, dělníci samosebou nechtěli za takových pldmínek pracovat, na čež Země, které vládne Nový Ekonomický Blok (NEB) odpovídá bombardováním a vyhlášením války.
Příběh se s Vámi moc nemaže, jste prostě a jednoduše vrženi do vojenské základny odporu (Aliance) s jste seznamováni s politikou, prostředím a uřvanými podzemními roboto-meči zvanými Screamers. Svět je vcelku komplexní, velmi zajímavý, nenásilně vás vtáhne do svých záležitostí i když se neubrání pár úsměvným momentům, jako jsou rudé anti-radiační cigarety, které je potřeba jednou za čas kouřit, aby se jedinec zbavil radiace, která je na planetě přítomna (kdyby aspoň brali do žíly Rad Away nebo něco...). Také jsem si velmi cenil toho, že hlavními hrdiny nejsou zatracení atleti-fešáci, ale cyničtí, znavení starší chlapi a ženy, kteří dokonale zapadají do obrazu dlouho trvající nukleární války na cizí planetě.
Vše se rozpadá, když naši hrdinové potkají nové kamarády v čele s… ano, s ženou. V tento moment se post-apo mění v obyčejný nízkorozpočtový horor. Politika, NEB, Aliance… to vše bere za své, už o nich neslyšíme. Pravda, dozvíme se o tom, že Screamers jsou postaveni Aliancí a umí se reprodukovat – a nikdo neví jak – že se umí učit, a že scénárista musel číst alespoň část Shakespeara. Není k tomu moc, co říct… prostě to, co jste mohli vidět už stokrát všude jinde. Osobně se domnívám, že autor přišel s námětem na film po tom, co si přečetl právě hrdiny citované Shakespearovo pasáže. Škoda, že mu v půli došel dech.
Po řemeslné stránce není taktéž moc co řešit. Film má malý rozpočet, což film umě zakrývá, přesto na Vás občas vyskočí špatný efekt, divné kulisy… kamera, zvuk ,střih je vše OK, neohromí, neurazí. Příkladem budiž fakt, že si nemohu vzpomenout na zvuky nebo hudbu. Vím, že mi nijak nevadily, ovšem mé vědomí si je odmítlo zapamatovat.
Co nám tedy zůstalo? Nevyvážená směs post-apo vyvražďovacího hororu, který snad v něčem trochu připomíná geniální Věc. Pokud nemáte co na práci a patříte k mé generaci – zkuste jej. Přinejmenším je to perfektní námět na Airsoft akci :)
Dante.
P.S. Kupte si Dozimetr... nikdy nevíte, kdy se může hodit ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat