Mateřství
Můj syn je mámou. Je dospělý, ženatý, má jedno dítě. On a jeho žena pracují oba na plný úvazek a věří v rovnoprávnost a stejný díl odpovědnosti v duchu nového rodičovství. Syn své dceři poctivě odvádí svůj díl a tráví s ní stejně času jako jeho žena. Já mu říkám "máma", protože on dělá všechno, co kdysi dělaly většinou mámy. Můj syn krmí, koupe a obléká, chová, akceptuje, dovoluje, povzbuzuje, chrání, konejší a vroucně miluje to dítě ve svém náručí a ve svém srdci. Já ho za to obdivuju.
Jeho dceři je teprve rok. To zatím ještě jde. Ale protože ho ještě nějaká ta etapa čeká, myslel jsem, že bych měl synovi poradit, jak být matkou. Poradit jemu, ne jeho ženě. Ta ví, co dělá. A už jsem se naučil neradit ženám v mateřských záležitostech. Učinil jsem v této souvislosti nejednu traumatickou zkušenost. Hned vysvětlím.
Po čtvrtstoletí mého života pro mě byla druhá květnová neděle peklem. Jako kazatel v kostele jsem se musel nějak vyjádřit ke svátku matek. Obejít se to nedalo. Zkusil jsem to. Upozorňuji, že naše společenství bylo opravdu velmi svobodomyslné a já měl na kazatelně volné pole působnosti. Ale když se blížila druhá květnová neděle, očekávání bylo stručně vyjádřeno slovy jedné z přímočařejších žen v našem kostele: "Na SVÁTEK MATEK sem přivedu svou MATKU, pane faráři, a můžete mluvit, o čem chcete. Ale ať je v tom nejradši nějak zapletené téma MATKA, a ať ta řeč za něco stojí!"
Dělala si legraci, utahovala si ze mě. Ale taky to myslela vážně.
Každý rok jsem to chtěl dát do pořádku. A to, že jsem míval matku a pár dalších jsem znal osobně, jaksi skoro nic neznamenalo. Nikdy jsem sám matkou nebyl, tak co můžu vědět? Dělal jsem, co bylo v mých silách - můžu to odpřisáhnout. Snažil jsem se přednést taková ta nic neříkající, vyhýbavá kázání. Citoval jsem spoustu významných osobností, předčítal něžné verše, vyhýbal se riskantním vtípkům a nevyžádaným radám. Ale tu neděli si stejně vždycky půlka kostela myslela, že jsem pokrytec, protože jsem to o těch matkách neřekl dost na rovinu, a druhá půlka mě považovala za nevděčníka, protože jsem matkám nemazal med kolem pusy a nevykládal, jak jsou skvělé a věčné. Co si má chudák kazatel počít?
(Jen tak mimochodem bych rád poznamenal, že svátku matek se zmocnil ekonomický běs. Prodá se sto čtyřicet miliónů pohlednic, z nichž je jen velmi málo vtipných. A asi sedm miliard dolarů utratíme za dárky a za to, že maminku vyvedeme do restaurace. Darujeme šedesát miliónů růží, a to nepočítám orchideje a pokojové rostliny. Je to po vánocích a velikonocích největší komerční akce týkající se svátků. A jenom o vánocích má telefonní společnost větší kšeft. Jedná se o finanční sílu, jakou nelze podceňovat.)
Kolem té druhé květnové neděle se koncentrují i jiné síly - soustředěné v paměti a navěky uložené v srdcích a duších. To jsou taky důležité věci. Svátek matek rozhodně není žádná komedie.
Jedné památné neděle jsem prohlásil, že všem těm, kteří mají báječnou matku, nebo báječnou matkou jsou, nebo těm, kteří se domnívají, že mateřství je prostě báječná věc, bych prostě rád řekl: "BÁJEČNĚ". Ale jestli se mezi ně zařadit nemůžete...
A pak jsem dal lidem takový kviz na zamyšlení - položil jsem jim několik otázek a nežádal jsem, aby zvedali ruce.
1. Kdo z vás se domnívá, že se kolem svátku matek dopouští toho nejméně příjemného pokrytectví?
2. Kdo z vás vlastně ani matku nemá kdovíjak rád, případně má jí i sebe jako matky plné zuby?
3. Kdo z vás vlastně ani nemá moc rád své děti či jich má dokonce plné zuby?
4. Kdo z vás vlastně svou matku ani pořádně nezná?
5. Pro koho z vás je svátek matek trapný den, zvlášť když si vzpomene na takové záležitosti jako adopce, interrupce, rozvody, sebevraždy, děti v dětských domovech, alkoholismus, odejmutí dětí rodičům, týrání, incest, zoufalství a prohry a taky na slova jako macecha a tchyně? A na neuvěřitelnou vulgarizaci mateřství?
Ještě jsem měl v zásobě další otázky, ale když jsem přečetl tyhle, kostel najednou ztichl. Všichni seděli jako pěny a bylo jasné, že je mezi námi víc pravdy, než kolik oni nebo já chceme unést. Nechal jsem toho. Díval jsem se na ně a oni se dívali na mě. V těch pohledech byla bolest. Posadil jsem se - ne na židli na kazatelně, ale do lavice mezi ně. Zaznělo tolik otázek, že to bude doznívat dost dlouho. Ta květnová neděle moc radostná nebyla. A studený jarní déšť za okny kostela náladě nepřidal. Nejdřív se zdálo, že vytáhnout na světlo celou pravdu, je vynikající nápad, ale teď...
Jedna přespolní paní, která měla ve tváři téměř napsáno, že je matka přímo "posvěcená", mě po kázání oslovila: "Víte, mladíku, daleko lepší lidé než vy se dostali přímo do pekla za to, že řekli mnohem míň, než jste dnes dopoledne vyslovil vy. Hanba, HANBA je to. Styďte se, jak jste dnešní den pokazil."
Tak. Jak jsem řekl - trochu se vyděsím, když mám pohovořit o Mateřství. Zvlášť k ženám. Přesně takhle často argumentovala moje matka, když se něco nepovedlo: Chtěla jsem jenom pomoct.
Moje nedělní závazky už skončily a moje matka je po smrti. Takže když chci svému synovi - mámě - předat nějaké rady, už se nepohybuju na tak tenkém ledě. Jsou to i rady jeho staršímu bratrovi, který má vážnou známost a vypadá to, že nějakého potomka taky zplodí, takže si myslím, že i on kráčí k mateřství.
Oběma mým synům proto několik mateřských rad od otce:
1. Děti nejsou pejsek na hraní.
2. Život, který prožívají, a život, který vy si myslíte, že prožívají - to není totéž.
3. Neberte si, co vaše děti dělají, moc osobně.
4. Neveďte si o nich nějaké dlouhé záznamy - nejlepší je krátká paměť.
5. Ze špíny a nepořádku vyrůstá pohoda.
6. Po pubertě do jejich pokoje nesmíte.
7. Nesnažte se míchat do jejich přátelství a lásek - leda by vás k tomu vyzvaly.
8. Nic si nedělejte z toho, že nikdy neposlouchají, co říkáte, zamyslete se nad tím, že vás neustále pozorují.
9. Učte se od nich - mají toho hodně, co vás můžou naučit.
10. Mějte je hodně dlouho rádi; nechte je brzy odejít.
Poznámka na konec. Člověk se vlastně nikdy úplně nedoví, jaký byl rodič, ani jestli to dělal dobře nebo špatně. Nikdy. A po celý život se tím, i svými dětmi, trápíte. Ale když vaše děti mají děti a vy sledujete, jak si počínají, část odpovědi naleznete.
Když tohle píšu, svátek matek už je zase přede dveřmi. Nesmím zapomenout poslat svému synovi kytku a přání.
Zdroj: http://fulghum.wz.cz/materstvi.php
Žádné komentáře:
Okomentovat