Jsme u toho

Jsme u toho. Možná že to skutečně existuje, tak, jak o tom mluvily legendy a proroctví, to by bylo naprosto fascinující. Kdyby to tu bylo, tady, kde jsme, mělo by to nepopsatelné důsledky. Pokud by se to správně využilo; a já věřím, že s naším (dost možná i ne úplným) úsilím bychom to využili správně; mohlo by to vyřešit drtivou většinu lidských pádů a strastí. S tím by bylo vše jiné, a pokud zapojím i trochu fantazie a bude-li při nás stát štěstí, to by mohlo změnit celý svět natolik, že by se zeměkoule stala zeměkrychlí.

Je nesporné, že jsme u toho, máme z toho radost.

První nesnáze, už tak brzy, přesto doufáme, že je dokážeme vyřešit. Nikdo nepochybuje, že jsme u toho, neboť je to nad slunce jasné, možná bych i mohl říci, je to nad slunce jasné. Že to nechápete? Je to v přízvuku, to a to se liší v přízvuku, přece. Ale na tom pramálo sejde, vždyť víme, o čem mluvíme. Ale zpět k problému-

Přestože jsme si jisti přibližnou pozicí, nedokážeme říci, kde přesně se nachází. Rozdělili jsme se na dva tábory, z čehož jeden chce kutat do země a hledat v šachtách, zatímco jiní smýšlejí po prohledávání lesů. Na štěstí je nás dostatek, proto dnes na Radě navrhnu, abychom se rozdělili do dvou spolupracujících skupin.

Můj návrh se ujal (popravdě, nebyl jsem jediný, kdo smýšlel tímto směrem) a práce započaly. Nemohu říci, kdo je tomu blíže ani kde si myslím, že se to najde, poněvadž sám nemám nejmenší ponětí, kde to hledat. Nebojím se zmaru našeho plánu, protože jsme zajisté narazili na „zlatou žílu“.

Uplynul týden ustavičných prací, bez výsledku. Hustý prales a zemina na vrchu bahnitá, v útrobách tvrdá, naše snažení zpomalují, přesto jsme zjistili jednu pomocnou informaci. Obě skupiny se tomu přiblížily… je tedy dost pravděpodobné, že je to skutečně pod povrchem pralesu…

Je milé, že se chlapci při pracích celkem sblížili a vytvořili mezi sebou přátelství, na které se nezapomíná – nezapomínejte, že práce (jak v pralese, tak pod zemí) je balancování na hraně života a smrti, pracanti si musí důvěřovat a to se bez přátelství neobejde.

Měsíc prací, a jediný objev, kterého jsme dosáhli, je nález ničeho. Pravda, je to tomu hodně blízko, ale ničeho je všude dostatek a tím ani zdaleka nedosáhneme takových cílů, po jakých prahneme. Někteří si pohrávají s myšlenkou, že právě ono nic je tím, protože proroci mluví o velikém zklamání při prozření, což mi ovšem připadá jako do nebe volající nesmysl, přesto bych se radši ušetřil těchto velkých slov, neb nikdo si tu nemůže být jist svou myslí (duší), mluvíme přece o prorocích; kdo může s nimi měřit svou rozumnost a čirost?

Dnes je to 48 dní od počatí prací. Ztrácíme ohromné množství lidí z Prohledávacího tábora. Část lidí přešla ke Kopáčům, jiní odešli s beznadějí. Ale ta nejpočetnější část se natrvalo usídlila ve zdejším městě, otevřela si obchody, hospody, započala řemesla, čímž sice město zbohatne, nicméně my ztrácíme početné pracanty, ačkoli nám většina z nich slíbila stálou a pravidelnou spolupráci, které zatím věrně dostávají.

Půl roku od našeho příchodu věci vzali zvláštní obrat. Jediní, kdo zůstali věrní byli ti, jež zapustili kořeny ve vesnici: Raden, Loktor, Tehenáš a Lucius s Libriem a ostatními. Zbytek se zřekl hledání a odešli. Přesto nemohu říci, že bychom snad byli daleko objevení a velkému finále, spíše naopak, jsme stále blíže! Což mě uvádí v rozpaky… když si shrnu, co se v podstatě děje… Raden a jeho kumpáni se věnují sobě, hospodě, ale především svým rodinám, cizí jim přesto není ani pomoc sedlákům a potřebným. A každé pondělí jdou k nám a pomáhají nám to najít. Librius zůstal sám, stal se obranářem a Kaz-udûnem, což ho šlechtí, rád si přihne, ale přece nám pomáhá, i když jako nejvyšší udûn má stále mnoho a mnoho vlastních starostí. A přesto jsme blíž a blíž!! Možná se to pohybuje…

Jde to k nám, nebo od nás? Může to vůbec takto smýšlet, pokud vůbec?

Potkalo nás černé období. Lucius zemřel při lovu, roztrhal ho Lev. Nevzešla úroda a museli jsme rozprodat takřka i střechu nad hlavou. Nájezdní Barkové nám unesli polovinu dětí, bůh s nimi, doufáme, že se s nimi ještě někdy uvítáme. Po tomto období vzrostla cena potravin, ačkoli cena majetku je nižší. Máme štěstí alespoň v této věci, že naši obchodníci jsou schopní a stateční, což potvrdili svými četnými výpravami do cizích zemí, aby nakoupili potraviny levněji výměnou za (u nás) bezcenný majetek. Na těchto cestách padl Loktor a Librius si těžce poranil nohu, na kterou teď dopadá a utrpěl ošklivý šrám přes obličej…

Po čtyřech letech jsme stále jen chodili kolem toho, ale nikdy to nenašli. Zbylo jen pár puritánů, kteří nepřestali hledat, jež si začali říkat Manhe-kor-lähové, což znamená v obecném jazyce Vyvolení, a v jazyce Neoblomní. Ale lidé jim říkají Mën-ka-lahové, tedy Oddělení, nebo také Podivíni, Blázni. Já sám jsem od nich odešel, jejich zvyky už nemají s tím nic společného. Nebo spíše jen pramálo.

Zbytek Novousedlíků se pravidelně schází každé pondělí a pátrá po tom, ač se zdá, že na intenzitě našeho úsilí nezáleží. Ano, jsme čím dál blíž, ale pokud bych měl zapsat naše hledání do grafu závislosti objemu práce na čase Počátku směrem k dnešku, byl by to graf klesající. A to je divné. Ale abych zase navázal…

Zbytek se schází každé pondělí, přesto se spolu vídáme na společných chvílích v Radenově Hostinci, cestujeme, prostě jen žijeme a umíráme tak jako jsme chtěli žít dříve… tedy… o tomto jsme nesnili, považovali jsme to za něco… těžko popsat. Za něco, co se nás netýká, asi tak. Mít rodinu, upřímnou lásku založenou ne na rozkoši a kráse, nýbrž na důvěře, ústupcích a odpouštění. Tvrdé práce samé pro přežití (ne pro vyšší cíle) které upevňují přátelství a zdraví, mít jeden druhého. Je to hezké, ale stéle to nemáme… stále chodíme kolem ale nemáme to… ale jsme tak blízko, tak blizoučko jako nikdy předtím. Skoro bych to hádal na vztahy, přátelství, rodinu, pomoc druhým, nesebestřednost a jiné zapomenuté ctnosti, ale proroci i legendy shodně hovoří o Daru, který sami nezískáme silou ani něhou, který ani nespadne z nebes. Déle mluví o Daru, jež je nad Leeteas což je výraz užívaný pro naše ctnosti… nemám nejmenší tušení, co to je.

Možná je to Život a Smrt. Jak pravil Mudrc: Štěstí se narodilo jako dvojče, spolu s žalem.

Dante