Makoto Nagano má Album! 友情と闘いの軌跡

Tak je to tady! 

Naganova "deska" 友情と闘いの軌跡

[Yujou To Tatakaino Kiseki] (Zázrak slávy a boje) je už venku! Tedy venku.... dá se stáhnout z iTunes, ačkoli datum vydání fyzického média je stanovet až na 11. května a to jen pro Ameriku - kdo by snad měl zájem, nechť si hlídá nabídku amazon.com (zde), jak se zdá, bude mít nejnižší cenu. Ovšem to poštovné...

Je také otázka, zda bude o co stát. Pravda, cena $3.96 je příjemná (cca 75 kč), ale... album obsahuje jen 4 zvukové stopy, z toho jsou jen dvě písně, zbylé dvě jsou jejich karaoke verze, a z těchto dvou jen jednu napsal a zazpíval sám Nagano-san. Ale co Vám brání si koupit jen tu jednu za $0.99 a stáhnout si ji? Poštovné se pak logicky neplatí.

Pes, vzor člověka

Asi jsem nenapravitelný moralista, ale nemohu si pomoci. Často přemýšlím, rád přemýšlím a zjišťuji, že bez myšlenky zírám jen při únavě. Zrovna tak se ve mně myšlenky rodí nejčastěji, když jsem konfrontován s něčím, co se mi nezdá, nelíbí apod., nejčastěji se špatným chováním druhého člověka. Zjistil jsem, že nejsem s to zatím zcela přesně popsat věci, které mi vadí – má to hodně společného s přístupem toho druhého, s tím, jak slova vyslovuje, ne, jaká volí. Jako lidé máme několik zvláštních vlastností, které jsou až proti-darwinovské – pomsta, slepá závist… 

Když jsem ve své snaze perfektně definovat špatné jednání, začnu hledat vzor toho dobrého, abych mohl porovnat rozdíly a je definovat. Včera jsem ve svých myšlenkách narazil na úžasný vzor dobrého chování… a tím je… chvíle napětí… famfáry… Pes. Ta čtyřnohá potvora, co jako malá čůrá, kde jen může. Jak jsem jen mohl dojít ke psovi? Ani nevím… v práci si často vyslechnu až dětské a malicherné problémy v nevyzrálých vztazích svých kolegů… 

Jen si to vemte, takový pes ví naprosto přesně, co je v životě důležité a z čeho se má radovat. Je skromný, nepotřebuje nějaké zvláštnosti, jen chce být se svými lidmi, chce, aby se smáli, aby jim bylo dobře, chce si s nimi hrát, mazlit a chce je chránit. To by měl chtít každá člen rodiny pro „své lidi“. 

Dragon Age II. - počty jsou sestupné

První Dragon Age přišel jako blesk z čistého nebe. Do období RPG sucha (poslední pořádné byl Zaklínač) přišlo něco obrovského, epického, s vydařeným vyprávěním, zajímavým světem a předně na dnešní poměry s velmi propracovaným rozvojem hlavní postavy i světa v závislosti na rozhodování hlavní postavy, vztahů postav ve skupince (i romantických vztahů) a s poměrně velkou svobodu v rozhodování morálně nejasných situací. Nemluvě o vydařeném vytváření postavy (pěkný editor + šest různých počátečních příběhů podle toho, za jakou rasu a povolání hrajete).
   
Nebudu to zdržovat – druhý díl je nenaplněním očekávání, která jsme jako hráči prvního dílu, do tohoto vkládali. Nejedná se o špatnou hru, jen má dost pomalý rozjezd a snad ve všech ohledech, které mne napadají, zaostává za svým předchůdcem. Nepřeskakuje nastavenou laťku, ale i tak skáče nad průměr. 

Obecně je hra menší a takřka neepická. Zatímco v jedničce (a srovnávání s prvním dílem se nezbavíme) hráč cestoval po celé říši, zde je jen v jednom městě (!), což vede k opakování prostředí; zatímco v jedničce řešil vztahy několika velkých denominací a mohl se zasloužit i o jejich vymazání a v konečném důsledku na něm ležela existence světa tak, jak jej známe, v pokračování se vše motá „jen“ kolem jediného morálního tématu, a to je vztah Templářů a Mágů. Jsou to sice kvalitní kulisy, ze kterých autoři čerpají vše, co jen mohou, ale jsou o mnoho menší než ty z prvního dílu. Kdo se těšil na výpravu ala Pán Prstenů, nechť si nechá zajít chuť, zde se řeší vážné (a i trochu nudné) drama. 

Red Dead Redemption

Je to už hodně dlouho, co jsem Red Dead dohrál. Sakra dlouho. Přesto ve mě odkaz Johna Marstna žije dodnes. A jsem si jist, že se mě již nikdy zcela nepustí. Vítejte na divokém západě, parťáci. Na divokém západě, který už přestává být tak divokým. Ano, stále je to tu o život, stále jsou tu zcela odlehlé pustiny, ranče a městečka, nebezpeční bandité, lovci odměn, prostě všechno to, co znáte z filmů... ovšem nic naplat, pokrok nezastavíte a tak na západ se pomalu dostávají výdobytky moderní doby jako je automobil, vysoká politika, zkrátka doba, kdy klasičtí kovbojové začínají postrádat smyslu existence. A zde jste vy, klasický kovboj, John Marston, ex-bandita, který se vládě upsal ke spolupráci, aby tím vykoupil svou rodinu, jíž mu právě tato vláda "unesla" a nenavrátí, dokud nepochytá/nezabije všechny členy gangu, ve kterém kdysi byl. Geniální kulisy pro skvělý příběh – pocit vydědění, nepřijetí a zbytečnosti je zde velmi přítomný… jako by Vám vzali něco, co je Vaše, pak to vrátili, ale již ne takové, jaké to bylo dřív. John chce definitivně pověsit banditskou pušku na hřebík, to ale bude muset nějakou dobu počkat, chce-li získat zpět svou rodinu a ranč, na kterém by se rád živil tvrdě, ale poctivě. A že je to nezvyklá rodina - žena ex-prostitutka s hooodně drsnými manýry a téměř dospělý syn, který svému otci nemůže odpustit minulost a s tím spjaté zanedbávání. 

Numen Inest

Numen inest.

Zcela určitě nejsem první a naprosto jistě nenabízím nejpodrobnější zaostření na fenomén zvaný Silent Hill (dále jen SH). Zmíněné nedostatky jsou způsobeny následujícím:
a) motivací k sepsání tohoto článku je předně nuda a potřeba vyplnění času, až poté je to (pravda obrovské) okouzlení universem SH.
b) Svět SH je naprosto rozsáhlý a bez nadsázky by se na každý díl dala napsat seminární práce… ba možná i doktorská.

Berte proto tento text jako souhrn toho, co zůstane hráčovi v hlavě po návštěvě jen navenek mlčícího městečka SH. Rovněž se nebudu zabývat komixy naroubované na SH, jelikož jsou všechny do jednoho (z hlediska universa SH) strašné sračky… ono i z jiných hledisek se nejedná ani o průměrné dílo; a dílem Silent Hill: Origins, který se plánuji zahrát, ale až v době, kdy bude stát 300,-. Dnešních 500 mi přijde trochu moc, vzhledem ke kvalitám hry a tvůrcům, kteří za ní stojí.