Shadows of the Damned – Sudo 51? Spíš Sudo 10,5 cm!

Díky naprostému vynechání marketingu na západ ale i na východ od jedné neznámé díry nesoucí název Japonsko, jsou prodané kusy této podivné hříčky v počtech na desetitisíce. Uvážíme-li, že se zde najednou sešli duchovní otcové Killer 7 (Sudo 51… heh, co si tím číslem, které je jeho příjmení, asi kompenzuje…?), Resident Evil + Devil May Cry, a hudebního doprovodu Silent Hillu (Akira Yamaoka), mohla by být veliká škoda, že nás jejich společný výtvor míjí. Nebo ne?

Trailer

Tak hned z kraje – hra je děsně divná. Alespoň zprvu. Všem muselo být jasné, že se nebude dobře prodávat a to právě kvůli své odlišnosti, přesto nechápu naprosté selhání marketingu, který na hru nevydal pomalu jedinou reklamu. Kdyžtak mě opravte, ale myslel jsem, že aby mělo smysl hry vytvářet, musí se prodávat, aby tvůrci neumřeli hlady nebo alespoň nemuseli na podporu. Nebo už zvítězil korejský komunismus? Je vše majetkem všech? Peníze přestaly platit? Ne, vážně, byl jsem týden nemocný, stalo se během toho něco, o čem nevím?

Jestli jste četli recenze kolegů z branže, tak máte v hlavě dost mylnou představu o tom, jaká hra je, a jaký poklad se v ní ukrývá. Abych nepředbíhal, rozdělme si článek na Úvod, Grafika, Zvuk, Gameplay a Ostatní.

Úvod je klasika. Vžijete se do postavy Garcia F. Hotspura (to „F.“ zřejmě znamená Fucking. Zcela vážně. Co si sakra ten Sudo √5 kompenzuje…?!), španělského lovce démonů, kterému Pán temnot unese přítelkyni do pekel, a Vy se spolu se svým přítelem ex-démonem Johnsonem vydáváte na její záchrannou odyseu. Zmíněný Vám slouží jako zbraň, do které se transformuje a jako průvodce podivným, zvrhlým a drsným peklem. Sudo 69² miluje kontroverzi, a tak je hra nacpaná černým humorem, tisíci hlášek na pánské přirození (zbraně se jmenují např.: Big Bonner – to je Velké Ztopoření, a Garcia při střelbě nezapomíná trochu pubertálně častovat protivníky) a zase černého humoru. Jednoduše – hraje se to jako akčnější Resident Evil 4 v prostředí podobnému Devil May Cry se zápletkou a dialogy jako ve všech hrách od Suda ∏ a hláškami, za které by se nestyděl ani Duke Nukem.

Graficky je hra… no zastaralá. Již nějaký ten rok byla ve vývoji a ani tak se autoři moc nevytáhli. Technické nedostatky - jako jsou doskakující textury - Vás budou doprovázet celou hrou stejně věrně a neodmyslitelně jako Johnson sám, vše zachraňují snad jen efekty přechodu světla a stínu, na čemž podstatně stojí i gameplay. Ještě k vizuální stránce patří trochu podivné pohyby hlavního protagonisty, ale myslím, že se nejedná ani tak o špatný mo-cap jako o záměr Suda 007. Je třeba ještě zmínit netradiční, japonskou tradicí ovlivněné vzezření pekla. Byla by škoda prozrazovat více, maximálně Vás odkážu na trailer.

6,5/10

Zvuk je jiná kapitola. A to totálně. Nenapadá mě jediná věc, kterou bych vytkl. Akira jako vždy (tedy až na SH5) předvádí excelentní výkon a dokazuje, že umí víc, než jen hororové skladby, ale i metalové, punkové a humorné. Co se dubingu týče, ten je naprosto s-k-v-ě-l-ý! Garcia je přesně takový, jak má – velmi temperamentní, tajemný, plný barev, Johnsona mluví stejný chlápek co Anderse v Dragon Age a zde se zcela vyznamenal. V kombinaci s dokonale napsanými dialogy, které propůjčují postavám nespočet rozměrů a uvěřitelnost, jsem se nemohl dočkat, až příště otevře kostěná ústa… svou podivností zapadá do světa démonů, svou „přihřátostí“ z něj zase vychází, a spolu s Garciou se přátelsky špičkují a vůbec hlásí na všechny podivnosti ať herního světa či rozhodnutí game-designérů. Super!

11/10. Přesně tak! A komu se to nelíbí, ať mi Sudu políbí.

Ke gameplay-i toho není moc co nového říci. Je to zkrátka akční RE4 s tím, že co chvíli hledáte způsob, jak odemknout nějaká dveře a u toho střílíte do všeho, co je kolem. Ač je hra podivná, celkem rychle si na peklo zvyknete a neubráníte se stereotypu, který je sem tam protkán soubojem s Bossem, průchodem temnoty, jež z Vás vysává život… Až sem se shodnu s borci z IGN a GT. Oni si ovšem stěžují na vysokou obtížnost hry a bossů. Ptají se hráčů: „Kdy jste se naposledy Vy bavili při 20 minutovém souboji s jedním Bossem?“ To je směšné. Krom posledního záporáka jsem s žádným Bossem nestrávil víc jak 10 minut a ani o jednom souboji bych nemohl říci, že byl originální nebo předpokládal přemýšlení, kterého by nebyl schopen člověk od svých 5 let. Takže máte dvě možnosti. Buď jsem hráčský génius a Vy moji poddaní, nebo jsou chlapi z IGN neschopní břídilové a měli by sežrat sousedovo spodky.

√26/10

Naštěstí pro nás staví hra na příběhu. Sudo log₃₅-∞ se nezapřel a připravil nám něco, co je možné hrát třeba desetkrát dokola a přece nepozorný hráč neposbírá dostatek indicií k tomu, aby odkryl minulost a motivy jednotlivých postav. Vše navíc do sebe logicky zapadá a jednotlivé povětšinou životní tragédie jsou zajímavé a smutné. Jaká tedy v posledku hra je? Je to spíše odvykládaný ale poutavý, tragédií načichlý příběh jednoho lovce démonů, jeho slečny a pár dalších osob, který je protkán monotónní a neobjevnou, přesto uspokojivou akcí.

Hra je tak přes svoje nesporné kvality odsouzena k záhubě. Lidé předem chtějí vědět, do čeho jdou a nechtějí moc přemýšlet. Chtějí mít škatulky, chtějí věci porovnávat a do těchto škatulek je třídit. Shadows of the Damned však nelze zaškatulkovat, jinak by se rozpadla a ztratila lesk. Což dnes nikdo nejí Guláš?! Ale ano, někdo přece… jenže jak se jmenovitě o tomto guláši měl dozvědět, když marketing mlčel? Nijak. Za těchto podmínek se domnívám, že se nedočkáme pokračování, které bych s nedočkavostí vyhlížel už od počátku vývoje… pokud by mi o tom jistí pánové laskavě dali vědět…

            Celkové hodnocení: Sudo+29= 80%

P.S. Sudo Z=RE^k∏ [zrovnaserenakanapi]