Jsme u toho

Jsme u toho. Možná že to skutečně existuje, tak, jak o tom mluvily legendy a proroctví, to by bylo naprosto fascinující. Kdyby to tu bylo, tady, kde jsme, mělo by to nepopsatelné důsledky. Pokud by se to správně využilo; a já věřím, že s naším (dost možná i ne úplným) úsilím bychom to využili správně; mohlo by to vyřešit drtivou většinu lidských pádů a strastí. S tím by bylo vše jiné, a pokud zapojím i trochu fantazie a bude-li při nás stát štěstí, to by mohlo změnit celý svět natolik, že by se zeměkoule stala zeměkrychlí.

Je nesporné, že jsme u toho, máme z toho radost.

První nesnáze, už tak brzy, přesto doufáme, že je dokážeme vyřešit. Nikdo nepochybuje, že jsme u toho, neboť je to nad slunce jasné, možná bych i mohl říci, je to nad slunce jasné. Že to nechápete? Je to v přízvuku, to a to se liší v přízvuku, přece. Ale na tom pramálo sejde, vždyť víme, o čem mluvíme. Ale zpět k problému-

Přestože jsme si jisti přibližnou pozicí, nedokážeme říci, kde přesně se nachází. Rozdělili jsme se na dva tábory, z čehož jeden chce kutat do země a hledat v šachtách, zatímco jiní smýšlejí po prohledávání lesů. Na štěstí je nás dostatek, proto dnes na Radě navrhnu, abychom se rozdělili do dvou spolupracujících skupin.

UFO v Rusku

Jedná se o asi poslední dokumentovaný záznam o UFO, tentokrát přímo z Ruska. Video je dost šokující, ale možná se jedná o podvod, "v desáté sekunďě je tam vidět neco jako ruka!" jak komentuje video uživatel youtubu GX8RA

Dante

Konečná Stanice

Když člověk přestane chápat sám sebe. Když se vydá napospas všemu, co kdy odmítal... Že je správné vědět co odmítáme? Že jen hlupák by neznal dobré a zlé? Nesmysl! Moudra starců jsou míň než zrnko písku v moři, nikdo jejich zkušenost nectí. Že jsme každý jiný? Že každý má svou vlastní cestu? Nezapomínejme, že všichni jsme v prvé řadě lidmi! A to nás spojuje a rozděluje tak, jak to žádná síla, co existuje, nedokáže.

Starý rybář
třímající meč spravedlnosti,
vítězství na dosah,
kvocient plnosti,
marná věčnost.

Proč láska je v pátém kvadrantu racionality,
a stařec a pes, není rozdíl v chápání bolesti,
přec neshodnem se na chápání pravdy.

Tma vkrádá se oknem do domu.
Tam muž žil, zemřel.
Až vysvitne vzpomínka hromu,
náš čas nadešel.
...VYSTUPUJTE, KONEČNÁ...
A kolik vás stálo žít a nechat žít?
Kolik vás stálo přehlížení svých nejbližších?
A stařec a pes, není rozdíl v chápání bolesti,
přec neshodnem se na chápání pravdy.
PROSÍME VYSTUPUJTE, KONEČNÁ STANICE...
Mlč osude, zde nemáš hlas ke kárání,
mlč ozvěno niterného kamene,
mlč, jen mlč bez přestání.
PROSÍME VYSTUPUJTE, KONEČNÁ STANICE...
Bych nemusel domů, najdu staré hrnky,
hřebíky pobiju milosrdenství pokoje,
utekl a chytli ho,
stál a chytli ho.
Vystoupil na konečné.

Morgan, Kapitán Morgan

Hudba k dokreslení atmosféry: Drunken Sailor
"Máš v sobě Kapitána?" Nerad bych, aby se mě na toto ptali policisté po tom, co jsem nadýchal do balónku něco málo k promile obsahu alkoholu v krvi. Taky by mě zajímalo, jestli nebyl herec Morgan Freeman pojmenován právě po této lihovině, což se asi nikdy nedozvím. Holt jsou na světě mnohé záhady (UFO, Kruhy v obilí, proč je Madona stále oblíbená...) a tato bude další v pořadí.

Byl silvestr a já se rozhodl, že si koupím něco trochu zajímavějšího a padl mi do oka právě pravý Jamajský rum Captain Morgan. Především díky vlezlé reklamě, ale v neposlední řadě i díky kladným ohlasům konzumentů a cenové akci na tento produkt v obchodě, ve kterém jsem na něj zíral mnouc si vous a přemýšleje nad výše zmíněnými záhadami, až jsem nakonec po lahvi sáhl, a musím říct, že jsem posléze nelitoval.

~ mám v sobě trochu moc kapitána ~

Jedná se o skutečně dobrý rum za celkem rozumnou cenu. Chuť je typicky rumová, ovšem zapomeňte na český tuzemák (který se s chutí rumu pere obstojně, ale vyhrát nemůže), Morgan je prostě o třídu lepší, na jazyku trochu drsně šimrá, po polknutí se ozve trochu sladký ocásek, který vyroste v chuť vanilky a ještě nějakých nespecifikovatelných bylin. Opravdový Kapitán mezi rumy.

Pro zájemce, ZDE je seznam asi 60 drinků, které je možné z Morgana vytřískat. Pro toho, kdo nemá rád rum, ale chce ochutnat Morgana, doporučuji namíchat s jablečným džusem (poměr podle potřeby).

P.S. Víte, že Rum je jedním z mála, možná snad i jediným alkoholem, pro který neexistuje přesný postup výroby? Proto přišla EU a udělala pořádek, a z naší Radosti Učňovské Mládeže se stal tuzemák. Já osobně jsem byl pro název Rumcajz.

Captain Dante

Dialog pro jednoho

Napadlo  mě, že bych čas od času zveřejňoval svoje prvotiny. Tohle je jedna z nich:


Zvláštní noc se nade mnou snáší,

jako těžké okovy,
Lituji těch, kdo střechu nad hlavou nemají
a tak se nemohou skrýt.
Venku je snad chladno, nevím, mě však je horko. Sliby jsou plané a slova jako vzduch, nic jiného v tom není; ten, který má moc to změnit tu už není.
Je svátek, tak čemu se divit, spát je marné, pít ničemné, jen ta prázdnota zevnitř vás sleduje svýma dychtivýma a ledovýma očima, krok stranou by mohl být osudný. Ale proč se bát; či koho. Zleva ani zprava, nic tu není,
jen luční kvítí
kvete tu a všude je ho nadbytek. Jak něco tak častého a obyčejného může být považováno za krásné? Proč opěvovat to, snad každý ji má, každý ji zná; ona mluví, přímo na něj, sladce voní (jako každá), však nepodrží, nepohladí
je sémě hadí
Plakat? Není důvod. A je-li snad, popřu jej. Já, kdo žil sám, však zemřít v samotě se bojím.
Je hluboká noc, je pozdě v ní. Ale nač pozdě, ptám se já,
nač pozdě, nač nač nač!
Každá věc svůj čas má, neboj se snad, že bys jí nedostal, však truchlíš, že teď není.
Budiž, tak ať. Ale přijít mohla, ukázat zájem a strach. Že zmatená je, nedbám, to jedno je mi spolu s dalšími zbytečnostmi.
Lžeš a víš to – já cítím s tebou, rozumím tvé bolesti. Asi ne každý to pochopení má...
K čemu je mi tvá soustrast, když tvé já jsem já, co dalšího zbytečného (jako luční kvítí) má ještě rozveselit tu tmu, duši mou, abych radoval se jak David u schrány? Nebo jako žena neplodný budu?
Už dost jsi toho namluvil, teď poslouchej. Spi. To jediné ti zbývá...
Toho jediného se bojím, to jediné nechci...
...to jediné je tvá zbraň...
...ostřím proti mně obrácená...
Zbabělče. Jedno ti však uznat musím: síly v tvé tvrdohlavosti je mnoho.
Nemluv jako stařec, tolik moudra v tobě není.
Proč bouříš se proti mně?
Ta, proti níž bouře povstala tu není...
...a ty ji nezadržíš.
Ne, Pane.
Odpouštěj a bude ti odpuštěno. Je mnoho věcí, které ti musejí být odpuštěny.
Já vím, Pane.
Teď spi.
Ano, Pane.
Můj synu...

Makoto Nagano vydá v roce 2011 album

Zní to naprosto neuvěřitelně, ale je to tak. A přiznejme si, vážně nás to tak překvapuje? V Japonsku je přeci možné naprosto všechno, tak proč by nemohl rybář, co se proslavil tím, že má sílu a velký cit pro rovnováhu a pohyb celkově, nazpívat album? Jestli to byl dobrý nápad posuďte sami:

Já osobně jsem doufal v to, že natočí nějaký akční film, nejlépe s ninja tématikou, zatím mám však smůlu. Jasně, pořád není všem dnům konec, takže Nagano Makoto, prosím pěkně, natočte film o ninjech a o tom, jak jim nakopete sedací tuky! 誠長野県は、教えて祈って、映画を作る!!!
ダ  さ ン  よ テ  う     な     ら

Pro ty politování hodný negramoty, kteří nevíte kdo je Nagano Makoto, tak tady je video z běhu, který z něj udělal nejznámějšího rybáře na světě (soutěž Sasuke, v Americe známá jako Ninja Warrior, u nás na Primě COOL jako Ninja Faktor). Teda krom apoštolů. Vzhledem k faktu, že na českém webu o něm není snad žádné pořádné info, uvažuji nad tím, že bych vytvořil jeho fan-klub. Vím, že na netu jeden nebo dva jsou, ale ty jsou otřesné a bez hlavy a paty.

Krásné holeny. Proč v nich neběhá i v Ninja Faktoru?

Enslaved: Odyssey to the West (Xbox360)

Post-apokalyptický žánr mne vždycky lákal svou syrovostí, marností, kdy se v přeživších jedincích projevuje sobeckost a snaha zachovat svůj život za jakoukoli cenu, tato morální pokřivenost jakoby se odrážela i ve spálených troskách měst, zpustošené přírodě... náhle není důležité to, co je na nás, ale co je v nás. A právě v post-apo se toto zviditelňuje na nejvyšší možnou míru. Je to tak drsný a prostý svět, že by svedl i vyvolené, pokud by to bylo možné.

Když jsem se doslechl o tom, že by v Enslaved měl být post-apo svět v zelené barvě přírody, byl jsem trochu znepokojený a při pohledu na design postav se ze mě vytrácela jakákoli naděje. Nic nepomohl ani fakt, že na hře spolupracoval spisovatel Alex Garland. Přesto jsem po hře nakonec sáhl... a vyplatilo se?

Abych to vzal postupně - děj je zpočátku zasazen do New Yorku, svět, jaký lidé vytvořili, je v troskách, lidstvo ohroženým druhem, který je loven obřími roboty... ale funguje to? Ano! Svět je navržený naprosto perfektně, nevěřil jsem, že to jde, ale kovové a betonové obří trosky obrostlé trávou, zchátralé napůl fungující mechanické zázraky, co chvíli vidíte zašlou slávu kdysi nejznámějšího města na světě, vše na Vás dýchá atmosférou, takový pohled se jen tak nikde nevidí. Na jednu stranu smutek z toho všeho, co pozbylo smyslu, ze ztracených životů a pozůstatky války, která pořád pokračuje... na stranu druhou krása zelenkavé přírody, slunného dne a zpěvu ptáčků...