Jen idiot (ne)věří v pána řidiče

Nedávno jsem v jednom americkém diskusním pořadu, kde se představitelé největších světových náboženství měli zamýšlet nad nebem a představit posluchačům, jak ho dané vyznání uchopuje, uslyšel jednu ženu, která s hosty vedla takový zvláštní spor.
                Celá její řeč by se dala shrnout v jedné její vlastní větě: „Víra je podle definice doufat v něco, co nelze ověřit (pro co nejsou důkazy), a to já nedělám, protože, víte, nejsem idiot.“ Studiem doslova začal otřásat nadšený potlesk a souhlasné výkřiky.

                Nemyslím si, že by paní měla pravdu. A protože jsem debatu nezaslechl celou a velmi mě zamrzel potlesk, který sklidila, v duchu jsem si pokoušel debatu s ní představit. Vyšlo mi následující:

                Její tvrzení má dva velké problémy. Za prvé – není pravda, že to, čemu věříme (myslím obecně, nemám na mysli víru v jakéhokoli boha) není možné ověřit. Víra je dle definice něco, o čem si myslíme, že je pravda, aniž bychom pro to měli dostatečné podklady, nikoli však proto, že by neexistovaly. Za chvíli si uvedeme na příkladě. A zadruhé, ten, kdo v něco věří, jistě není idiot.

                K prvnímu problému: Vzpomeňme si na naši účast ve škole. Jako malé děti nás učili mnoho věcí, předně číst, psát, počítat… ale i věci, které jsme si v té době nedokázali ověřit a mnoho z nás je nikdy neověřilo. Je to stavba atomu, velikost vesmíru, evoluční teorie, historie… mnoho z nás tyto a podobné věci přijala za své, aniž by pro to měli důkazy. Věříme, že co nám řekli, je pravda, protože to řekli učitelé.

                Někdo by snad mohl říci, že být dítětem, znamená být naivní a proto takový příklad nemá význam. Dobrá. Děti vyrostly v nás, dospělé, ale mnoho se nezměnilo. Stále věříme v to, co nás učí na vysokých školách a (některým) zprávám v TV, protože nám je prezentují lidé, kteří mají kolem svého jména mnoho titulů. Nemáme sami podklady pro to či ono tvrzení. To mají v rukách vědci, kterým věříme, že své závěry dostatečně prověřili.

                Jak patrno, lze věřit i ve věci, které lze ověřit, ale buď jim dostatečně nerozumíme, nebo není v našich možnostech je ověřit a musí to za nás udělat někdo jiný… kterému pak jeho závěry buď budeme věřit, nebo zpochybňovat, což by ale mohlo být trochu nelogické, vzhledem k tomu, co jsme právě řekli – že nemáme možnost danou věc ověřit. Na základě čeho bychom potom mohli chtít tvrzení vyvracet?

                Dále si nemyslím, že věřit znamená být idiot. Jistě když vstupujete do MHD nebo dálkových spojů, věříte, že ten pán za volantem je řidič, který je oprávněný takový dopravní prostředek, ve kterém je, řídit a že je zaměstnám jistým podnikem, aby Vás odvezl tam, kam dle řádu má jet a kam jste si i zaplatili. Pravděpodobně bude oblečený do pracovní uniformy, ale to ještě není důkazem, že vše výše vyřčené splňuje. Jsme idioty, že se nezdráháme nastoupit do dopravního prostředku, aniž bychom se domáhali toho, aby nám pan řidič dokázal, že je oprávněn na svém sedadle sedět? Jistě že ne. Věřit (Víra je dle definice něco, o čem si myslíme, že je pravda, aniž bychom pro to měli dostatečné podklady, nikoli však proto, že by neexistovaly) neznamená být idiot.

                Nebo jiný s historií. Je mnoho událostí z historie, které nelze jakkoli ověřit, kdy je nutno jednoduše věřit danému svitku, spisu, dokumentu, že popisuje dějinnou událost, která se stala. Pokud se najdou protichůdné svitky, pak podstoupí analýzu a za pomoci několika uměle vytvořených pravidel se vybere ten, který je pravděpodobnější a jeho verze je pak většinou brána za pravou – tedy věří se v ní.

Nakonec téměř veškeré věci, které jsme se ve škole naučili, jsou chápány naší vírou v učitele a pisatele učebnic. Nerad bych, aby z toho někdo usoudil, že je tedy nutno vše, čemu (třeba jen zatím) nerozumíme, nutno se slepou vírou přijímat jako pravdu. Naopak si myslím, že je potřeba, abychom některá, především pro náš život zásadní, tvrzení upřímně prověřovali, jak jen je v našich možnostech. Nejsem-li v dané věci odborník, mohu si vyslechnout zástupce z řad učenců, kteří zastávají různé pohledy na problém a dle jejich výpovědi a našeho chápání se rozhodnout.

Smyslem tohoto textu bylo dokázat, že víra obecně je součástí každodenního života každého jednoho člověka a že z nás nedělá idioty. Idiota ze sebe můžeme udělat jen my sami… a to hloupými tvrzeními.

Pokud dveře nejdou otevřít, nevstupujte.

Díky za radu, génie.