Silent Hill: Shattered Memories aneb Zimní prázniny v Silent Hillu

Je tomu právě jeden den, co jsem se vrátil z návštěvy Silent Hillu. Jako vždy (snad krom Homecoming) ve mě tato událost zanechala nejeden šrám, smutek, ale snad I něco, co jinde nelze najít – a to trochu sám sebe.

Do tohoto záhadného městečka jsem se dostal tentokrát přes agenturu Wii. Byl jsem mile překvapen, jak krásných scenérií je tento malý bílý elegán schopen a smekám před autory. V žádném případě nelze říci, že by Wii snad byla PS2 s motion ovládáním. Wii je technicky nad PS2 a to znatelně.

Děj cesty byl velice chaotický (jako snad v každém SH, až na Homecoming), strastiplný a v žádném případě ho nikomu nesdělím, jelikož bych potencoinální zájemnce připravil o to nejlepší, o to, co dělá Silent Hill Silent Hillem. Snad jen poznamenám, že komu se líbil první a druhý díl, neměl by být tímto počinem zklamán.

A jaké byly výlety po tomto krásném a tichém místě, které – jak sama reklama říká – je jak stvořené pro klidnou a pohodovou dovolenou? Asi jsem úplně nevychytal roční dobu. Po předešlých zkušenostech, kdy jsem přijel v létě a ono sněželo, rozhodl jsem se jet v zimě v domění, že by mohlo svítit sluníčko. Omyl. Sněželo ještě víc, díky čemuž byli mnohé ulice neprůchodné, město takřka liduprázdné a místo rzi a krve jen led a pokřivené struktury.



Zde musím znovu smeknout před fantazií tvůrců. Původně jsem nevěřil tomu, že by snad mráz a sníh mohly konkurovat osvědčenému stylu z předešlých dílů a ačkoli je nepřekonávají, jsou děsivé, mrazivé (v obou smyslech) a, zvláště po shlédnutí záverečné animace, myslím, že se už nikdy nebudu na sníh a mráz dívat stejně a vždy v něm uvidím trochu smutku, beznaděje a opuštění.

Protože nechci nic z tohoto díla prozradit, pokusím se alespoň popsat atmosféru.
Hra je plná momentů, a je jich mnoho, kdy jen koukáte na obrazovku a říkáte si “Co se to sakra děje” nebo “Co to dopr. bylo?!”. Celkem dost se odlišuje od svých předchůdců, dnes se už nebojíte udělat krok dál, neděsí vás to, co by vás mohlo potkat za rohem, dokonce nemáte jedinou zbraň po celou dobu děje. Ano, je to tak. Jak se objeví nebezpečí, budete utíkat, zdrhat, občas se schovánat, ale hlavně brát nohy na ramena. Hra není děsivá gameplayem nebo gamedesignem. Je děsivá příběhem, který je mistrně psaný a skvěle vyprávěný a – bez čehož bych tomu ani nemohl říkat Silent Hill (že, Homecoming?) - plný jinotajů a symbolismu.

Asi jsem nebyl schopen plně popsat, jaký pro mě výlet byl. Mohu však jasně říci, že jsem se na něj těšil, že mne nezklamal, je plný citů a emocí. Ze SH jsem odjížděl smutný, trochu vyděšený a kdybych mohl, tak i uplakaný.

s láskou,
Dante

the End

add: hra monitoruje každý Váš pohyb, rozhodování a odpovědi. Na základě získaných poznatků se dotváří děj hry, podoba a reakce postav a během závěrečných titulků sestaví Váš psychologický profil. Tahle hra si hraje Vás, stejně jako Vy ji.